Fajront! Ostravské kolonie by měl připomínat nějaký ukázkový hornický byt, míní historik

Nikde jinde v Československu nebylo těchto domů v blízkosti šachet a továren tolik jako v ostravsko-karvinském černouhelném revíru. Mnohé z nich musely v průběhu času k zemi a dnes místo nich stojí modernější domy či budovy nebo v řadě případů také nic.

Mezi naše nejvýznamnější odborníky, kteří se zabývají historií dělnických kolonií v Ostravě, ale i v celé České republice, patří historik Martin Jemelka, vědecký pracovník Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd. Napsal celou řadu publikací zabývajících se takzvanými sociálními dějinami, například ceněnou trilogii Ostravské dělnické kolonie, která však vždy rychle zmizela z pultů knihkupectví, a v současnosti se chystá její dotisk.

Druhým rokem stojí v čele týmu odborníků pracujících na novém internetovém portále Dělnické kolonie, který představuje dělnické a nouzové kolonie a jejich předchůdce v celé České republice. Stal se i hlavní tváří vzdělávacího internetového portálu a youtube kanálu Tohle jsme prožili.

Martin Jemelka. Foto: Archiv autora

Magazín PATRIOT si s historikem Martinem Jemelkou povídal právě o historii hornických kolonií na Ostravsku a Karvinsku. V následujících dvou dílech seriálu Fajront! přineseme ukázky z úspěšné knihy Martina Jemelky nazvané Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny (2009), která přináší příběhy ostravských horníků napříč rakouskou a československou historií. Také její dotisk se v budoucnosti chystá.

Dnes patříte mezi největší experty na historii dělnických kolonií v České republice. Jak jste se k tématu dostal?

Během doktorského studia na Filozofické fakultě Ostravské univerzity. Měl jsem ale i dědečka Adolfa, který v hornictví pracoval a také zemřel ve třiceti letech v únoru roku 1956 v už uzavřeném ostravském dole Jindřich. Ten důl tehdy sloužil jako výdušná jáma sousedního velkodolu Vítězný únor, původně František, po válce Generál Svoboda. Utrhl se tam špatně bedněný strop vytěžené uhelné sloje a mého dědečka čekala smrt pod masivem zbylého uhlí a kamení. Píšu o tom v předmluvě ke knize Kamily Hladké nazvané Hornické vdovy. K tématu hornických kolonií mě „připostrčili“ na začátku tisíciletí mí školitelé na Filozofické fakultě, profesoři Dokoupil a Myška. Asi bych si ho jinak dobrovolně nezvolil.

Jak hodně jsou ostravské kolonie fenoménem v Česku a v Evropě?

Dělnické kolonie vznikaly ve všech regionech po celém světě, kterých se dotkla průmyslová revoluce v 19. století. Stěhovala se do nich spousta lidí a podniky nebo města musely řešit bytovou otázku průmyslového dělnictva. Především horníků, hutníků a textilních dělníků. V českých poměrech se to dotklo oblastí, které jsou hodně urbanizované a industrializované, tedy i Ostravy. Zde se dělnické kolonie vyskytují v opravdu enormním měřítku.

Kde všude hornické kolonie vznikaly?

Většinou v bezprostřední blízkosti dolů, na pozemcích spadajícího do takzvaného důlního ohradníku s potenciálními vlivy důlní těžby. Pro majitele dolů tak jejich výstavba nebyla tolik nákladná, protože hornické kolonie vznikaly na již vykoupených pozemcích důlních děl, V Ostravě však vznikala řada typů dělnických kolonií. Odlišná situace například panovala ve Vítkovicích, kde vznikl sofistikovaný koncept továrního, industriálního města. Obecně ale kolonie vznikaly mimo zastavěnou část města, tedy spíše na prostorových a sociálních periferiích, zpočátku bez adekvátní infrastruktury S koloniemi úzce souvisejí i fenomény sociálního a prostorového vyloučení.

Mezi ty netypické ale patří kolonie Krausovec. Ta už neexistuje a postavil ji podnikatel, který důl nevlastnil. Byla to nějaká „exkluzivní“ kolonie?

Právě naopak. Na Ostravsku prakticky neexistovaly nouzové vagonové kolonie, které jsou jinak hodně rozšířené v českých zemích. Ale bylo zde pár lokalit, kde stály takzvané privátní dělnické kolonie, které by se daly přirovnat k dnešním ubytovnám. To byl případ Krausovce či spíše Krausovců, velmi chudého a jednoduchého bydlení určeného pro sociálně nejslabší rodiny.

Kde Krausovec stával?

Tam, kde je dnes blok domů mezi Českobratrskou a Mlýnskou ulicí a Nádražní třídou, kde třeba bývala hospoda Baník. A druhá taková kolonie stávala v Přívoze. Obě kolonie postavila židovská rodina Krausova, což byla rodina podnikatelů, stavitelů a majitelů realit. Ale bydlení v obou těchto lokalitách bylo opravdu chudobné a mizerné. Když spisovatel a novinář František Sokol Tůma popisuje nejhorší poměry dělnického bydlení, tak píše právě o bydlení v Krausovci. Ten moravskoostravský zanikl poměrně brzy, do první světové války. Na jeho místě vznikl blok velmi reprezentativních měšťanských domů. Přívozský Krausovec stál až do šedesátých let.

Vzpomenul jste nouzové vagonové kolonie. Co to bylo?

Byly to vlastně vyřazené železniční vagony, které se začaly prodávat po první světové válce. Zrovna jsem pro náš webový portál Dělnické kolonie, který vedu druhým rokem, dokončoval dvě hesla o takových vagonových koloniích. U města Lanžhot na rakousko-slovensko-české hranici z roku 1933 a u České Skalice, kde taková kolonie vznikala už od roku 1923, ale byly úplně identické. Na periferii tato města postavila několik vyřazených vagonů. Stály na zděných podezdívkách, omítly se, dala se jim nová střecha, a kutilové z řad nájemníků či majitelů různě vnitřky vagonů upravovali, adaptovali. Nakonec z nich vzniklo bydlení, na kterém ani nebylo poznat, že kdysi jezdilo po kolejích.

Byly to ojedinělé kolonie?

Vůbec ne. V českých zemích byly postaveny stovky, možná tisíce takovýchto železničních vagonů. Je to třeba fenomén Brna, Prahy, ale samotného mě překvapilo, že takové domy stály i ve venkovských městech, jako je Skuteč. Loni jsem fotil jeden takový neobsazený vagon v České Skalici, který už zvenku vůbec nevypadal jako vagon. Ale na Ostravsku tento typ kolonií nebyl rozšířený, protože průmyslníci tu začali od šedesátých let 19. století budovat masově zděné kolonie a příležitostí k ubytování tu bylo relativně hodně.

Dnes řada hornických kolonií zmizela nebo po nich zůstala jen torza. Kterých vám je líto?

To je jednoduchá otázka. Asi nejvíce mě mrzí, že zanikla přívozská kolonie Oderka, protože jsem s jejími obyvateli přicházel hodně do kontaktu. Zanikla proto, že na jejím území byla vybudována ústřední ostravská čistírna odpadních vod. Bohužel to bylo asi jediné místo, kde čistírna kvůli řece Odře mohla vzniknout. Ale ta kolonie žila poměrně bohatým životem. A druhou takovou lokalitou, která by podle mě dnes našla fantastické turistické využití, je hornická kolonie Hlubina v sousedství dolní oblasti Vítkovice.

Jasně, dolní oblast Vítkovic je dnes druhá nejnavštěvovanější památka po Pražském hradu…

Kolonie Hlubina by jistě našla v dolní oblasti využití, třeba i při festivalu Colours of Ostrava a dalších festivalech, podnicích a akcích na tomto území. Nejblíže ale mám asi k Šalomounské kolonii, kterou jsem si vybral pro svůj první výzkum jako takovou modelovou hornickou a dělnickou kolonii. Během jejího výzkumu jsem se seznámil s řadou pamětníků a skvělých lidí. S Milíkem Gajem a jeho rodinou, s Oldřichem Baranem z Poštorné u Břeclavi a s neskonale dobrotivou paní Gorovou ze Svinova…

Hornické povolání se stalo v době komunistického režimu preferovaným. Jak se měnily kolonie?

Ostravské kolonie se v té době v souvislosti se socialistickou industrializací a výstavbou začaly poměrně brzy, řekněme od roku 1950, měnit v sociálně vyloučené lokality. Mladé rodiny se začaly stěhovat do nových sídlišť v Porubě, Zábřehu, později do panelových sídlišť. A v tom okamžiku zůstaly v koloniích žít jenom dvě nebo tři skupiny lidí – horničtí důchodci a třeba jen dočasně různí sociálně slabší lidé. Třetí skupinou byli Romové, kteří byli do kolonií systematicky sestěhováváni už někdy od poloviny padesátých let, třeba do kolonie Zárubek nebo do slezskoostravských kolonií.

Už tehdy?

Ano, vznik romských ghett není až fenoménem devadesátých let.

Z některých kolonií se však dnes stává docela lukrativní bydlení… Které se vám líbí?

Asi nejvíce se to podařilo v Jubilejní kolonii v Hrabůvce, tam je dnes opravdu velmi dobré a lukrativní až vzorové bydlení, něco podobného vzniká v Jubilejní kolonii v Ostravě-Kunčičkách, ale tam už jsem dlouho nebyl, takže nevím, jak to tam pokračuje.

Existují další zajímavé přeměny dělnických kolonií?

Za těch dvacet let, co se věnuji ostravským koloniím, jsem zažil různé diskuse a projekty, jak využít tyto staré kolonie a jak třeba nějaký tento objekt zpřístupnit návštěvníkům. Něco takového totiž stále Ostravě chybí. Myslím, že Landek Park měl nějaký projekt jakési makety hornického bydlení, ale to mi připadalo úsměvné a trochu scestné – proč stavět nějaké makety, když v Ostravě stále stojí desítky, spíše stovky těchto dělnických domů. K tomu ale nedošlo.

Máte pravdu, zpřístupnit typický hornický domek z kolonie, s jednou místností, se zahrádkou, s kadibudkou na dvorku…

Myslím si, že by bylo vhodné vytipovat nebo využít k takovému projektu některý z domů v blízkosti dolu Ferdinand respektive Michal v Michálkovicích. Tam stále ještě stojí tyto domy, třeba ve Ferdinandově osadě, a takový dům-muzeum by pak mohl být spojen s dolem Michal nějakou turistikou trasou. A dovedu si takový projekt představit třeba v některém z domů, které dnes patří městu Ostrava, a mohly by tak být využité jako muzejní objekty. Napadá mě, že by takové muzeum bydlení horníka mohlo vzniknout v Horní kolonii U Koule v Ostravě-Mariánských Horách, tam sídlí v jednom takovém pavlačovém domě městská knihovna. A tak nic nebrání tomu, aby tam třeba takový byt horníka město zpřístupnilo. Samozřejmě chápu, že by to byla otázka financí, na druhou stranu fenomén dělnických kolonií je s Ostravou obecně spjat a hodně se o něm ví a mluví.

Opravdu? Jsou hornické kolonie „v kursu“?

Ještě před dvaceti lety to bylo upozaděné téma. Ale dnes je mnoho odborníků a laiků, kteří se k tomuto tématu více či méně relevantně vyjadřují. Proto mě docela mrzí, že tady stále není ještě laické a turistické veřejnosti nějaký objekt takového hornického bydlení zpřístupněn.

Jak by takový objekt mohl vypadat?

Mohlo by to být muzeum, nějaká architektonická dílna nebo i bezprahové centrum, myslím tím, že jeho využití by mohlo být multifunkční, protože doba těch standardních muzeí s vitrínami je už dnes pryč. Ale hlavně by mohl zpřístupnit historii kolonií a lidé by viděli, jak typické bydlení horníků vypadalo. Do Dolní oblasti Vítkovic přijede ročně půl druhého milionu návštěvníků, a kdyby jen jedno nebo deset procent těchto návštěvníků prošlo takovou expozicí hornického bydlení, tak by takový projekt byl úspěšný a zajímavý.

Vy jste poznal řadu dělnických kolonií v celé republice. Dají se některé srovnat s Ostravskem?

Určitě. Fenomén dělnických kolonií úzce souvisí s koncentrací průmyslu a je vlastní všem českým průmyslovým městům, od Plzně přes Mostecko, Ústecko, Liberecko, Zlínsko, Jablonecko až po ostravsko-karvinskou průmyslovou oblast. A samozřejmě městům Brnu a Praze. Ale v Praze vznikaly spíše ony nouzové vagonové kolonie, těch opravdu výstavních dělnických kolonií, na které jsou zvyklí Ostravané, těch je v Praze jen opravdu pár, třeba Mrázovka na Smíchově. V Brně je to totéž. Většina brněnských kolonií měla podobu nouzových vagonových či jiných provizorních kolonií. Přitom nejstarší kolonie v českých zemích byla postavena po roce 1780 právě v Brně u Köffilerovy textilní manufaktury. Ale s Ostravskem je srovnatelné jen Zlínsko, hlavně Baťův Zlín.

Ke koloniím a životu horníků patřily i hospody a krámky, které dotvářely kolorit jejich života. Dal byste k dobru nějakou hornickou hospodu, která byla pro lidi v koloniích nezbytná a typická?

O jedné takové hospodě jsem někdy před patnácti lety i psal. Byla to legendární hospoda, která stála na dnešní Vítkovické ulici u Šalomounské kolonie naproti bývalému ústřednímu autobusovému nádraží, takzvaného „úanu“. Byl to hostinec a vinárna židovského obchodníka Adolfa Haase, stávala mezi ulicemi 28. října a Dr. Malého. Ale na Vítkovické ulici až do Vítkovic stály desítky dělnických hospod. Moravská Ostrava měla hustou síť hospodských zařízení a měla s nimi obrovské sociální a bezpečnostní problémy.

Ano?

Alkoholismus byl na Ostravsku velmi rozšířený a to tak, že tady byla na příkaz z Vídně prováděna sociologická, statistická šetření, která situaci líčila jako alarmující. Psalo se o „kořalečním moru“. Na obranu těch hospodských je třeba říci, že tyto hostince bývaly ve své době jakýmisi multifunkčními zařízeními, jakými jsou dnes velká nákupní centra. Lidé se do hostinců chodili najíst, napít a chodili se tam i ohřát a vyspat. Každá hospoda měla společenské místnosti, takže sloužily i jako centra společenského života.

Máte všechno v oblasti dělnických kolonií zmapováno?

To určitě ne… Teď se zabývám srovnáváním zaměstnaneckých kolonií napříč Českem a rád bych, pokud vše dobře dopadne, na začátku příštího roku zahájil velký srovnávací projekt, který by se věnoval zaměstnaneckému bydlení v industriální éře, tedy od poloviny 19. století, zhruba od roku 1830 do roku 1950. Samozřejmě v něm budu věnovat patřičnou pozornost Ostravě a továrním městům koncernu Baťa.

Dnes je řada populárních cyklů o technických památkách, architektuře, hospodách. Nezasloužily by si podobný populární dokumentární seriál i dělnické kolonie?

Určitě. Už dnes spolupracuji se svým „dvorním režisérem“ Ivo Bystřičanem, s kterým jsem spolupracoval například na seriálu Industrie nebo You Tube seriálu Tohle jsme prožili. A rádi bychom spolu vytvořili takovou road movie, kde bychom místo hradů a zámků, které objevuje Jaroslav Plesl nebo místo technických památek s průvodcem Tomášem Hanákem objevovali právě dělnické kolonie. Protože zájem o industriální historii stoupá. Lidé industriální památky objevili a baví je to. A pokud by se našel nějaký investor, který by s námi chtěl spolupracovat, tak my bychom to dělali moc rádi (směje se).

O vaši trilogii Ostravské dělnické kolonie vydávané postupně od roku 2011 byl velký zájem. Chystáte něco podobného?

Nyní především chystáme s Ostravskou univerzitou dotisk této třídílné publikace. Trilogie Ostravské dělnické kolonie z kamenných i internetových knihkupectví prakticky zmizela, a když se dívám na ceny na různých aukčních serverech, tak jsou závratné. A zájem o ni stále je. Ví to i Ostravská univerzita, která tento dotisk v dohledné době chystá. A mým přáním je udělat i dotisk knihy Lidé z kolonií vyprávějí své dějiny. Tu knihu jsme vydali v roce 2009 v nákladu jednoho tisíce kusů a byla za dva měsíce doslova rozebrána. Dokonce mi kvůli této knize napsal spisovatel Ota Filip, autor dnes legendární knihy Nanebevstoupení Lojzka Lapáčka ze Slezské Ostravy. Nějaká dobrá duše tu knihu koupila a anonymně mu ji poslala do Bavorska. Bylo to už v závěru jeho života, ale stihli jsme si vyměnit pár pěkných dopisů a mailů. Ota Filip si myslel, že jsem mu tu knihu poslal já, ale já to nebyl. Tak bych chtěl i prostřednictvím tohoto rozhovoru poděkovat tomu anonymnímu dárci, že tak učinil, a mohl jsem se s Otou Filipem alespoň na krátký čas seznámit.

Martin Jemelka

Doc. PhDr. Martin Jemelka, Ph.D., je český historik a hudební publicista specializující se na sociální a hospodářské dějiny 19. a 20. století, dějiny dělnictva a každodennosti, historickou demografii, regionální, kulturní a náboženské dějiny a dějiny koncernu Baťa. Je autorem a spoluautorem několika monografií a řady kapitol a statí v domácích i zahraničních publikacích a periodikách. Jeho jméno je již dnes pevně spjato s výzkumem života ostravského dělnictva, dělnických kolonií a továrních měst Baťova koncernu.

https://cs.wikipedia.org/wiki/Martin_Jemelka

https://www.delnickekolonie.cz/

https://tohlejsmeprozili.cz/

https://www.youtube.com/@tohlejsmeprozili1733

Seriál Magazínu PATRIOT vzniká v rámci akce FAJRONT - jde o plánovaný vrchol 27. setkání hornických měst a obcí. Bude se jednat o celý víkend, který organizátor, statutární město Ostrava, zahájí v pátek 8. září 2023 v areálu Dolní oblasti Vítkovice.