Fajront! Ostravské haldy, tiší svědkové rozmachu i bídy regionu

Halda je vlastně základní krajinotvorný prvek na Ostravsku. Je to původně skládka hlušiny, ale také strusky z ostravských hutí. V Ostravě jich bývalo ve „zlaté“ době hornictví na padesát. Často se haldy uvnitř samy vznítily, pak byly teplé a stoupaly z nich dýmy a kouře různých barev a zápachu.

Zejména za mocnářství, ale i za první republiky chodili na haldy sociálně slabí lidé či lidé, kteří přišli o práci. Sbírali na nich uhlí, protože ho tam bylo vždy dost. Tím pak ve svých domovech topili. Na struskové haldy se zase chodilo sbírat železo a také struska.

Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Původně německé slovo „halde“ znamená odval a na Ostravsku dávno zdomácnělo. Haldy měly i svá jména například Ema, Lecijan, Černisko nebo Centrálka. Někteří lidé jim však říkali Ostravské Karpaty.

Mezi největší podle historiků patřily haldy dolů Petr Bezruč ve Slezské Ostravě, Jan Šverma v Mariánských Horách, Heřmanice a Odra, později Vítězný únor v Přívoze. Některé z hald dosud hoří, především Ema ve Slezské Ostravě, která se stala ostravskou turistickou atrakcí.

Za krize chodili na haldy sbírat uhlí nejen chudáci

Haldařili tehdy všichni. Uhlí občas padalo po cestě z vozíků lanovky, když na ně nakladač přihodil víc uhlí než obvykle. A tak na výsypky hald vozíky vyvážely spolu s hlušinou i nějaké to uhlí. A nezaměstnaní a jinak postižení chudáci by byli sami proti sobě, kdyby po vysypání na haldách uhlí nechali. Sesbírali by ho totiž další ostravští chudáci, kterých ve městě přibývalo zejména při hospodářské krizi.

Ta v polovině třicátých let minulého století vystřídala konjunkturu z předchozích dvacátých let. Haldaři měli své party, ty často obsadili „svou“ haldu a byli schopni i riskovat nepěkná zranění při vylévání strusky nebo vysypávání hlušiny z dolů. Nezřídka se také o „svá“ teritoria byli schopni s jinými haldařskými partami poprat.

Žhavá struska změnila „bezpřístřešníka“ v živou pochodeň

Ostatně se v denním tisku často objevovaly zprávy o případech takového neštěstí na haldě. V knize Zpráva o státu halda autoři publikace jednu takovou novinovou zprávu s titulkem „Zase živá pochodeň na haldě“ otiskli jako ilustraci, co vše se na ostravských haldách mohlo stát.

Dostavivší se mrazy mají za následek, že strusková halda Hrabůvce je četněji vyhledávána bezpřístřešníky, kteří zde přenocují, zahřívání jsouce žhavou struskou. V neděli večer došlo na této haldě k novému neštěstí. Dosud nezjištěný starý muž, asi tulák, který uložil se zde ke spánku, skutálel se do žhavé strusky, vzňal se na něm oheň a muž v zápětí proměnil se v hořící pochodeň. Lidé, přivolaní jeho nářkem, strhali s něho hořící oděv a přivolali policii, která dala neznámého muže dopraviti do veřejné nemocnice. Tam upadl stařec po hrozných bolestech do bezvědomí, z něhož se dosud neprobral. Po jeho totožnosti se pátrá.

Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Haldy jsou zpovědí nejchudších lidí, slézali je jako horolezci

Pojďme se s historiky a badateli projít starou Moravskou a Slezskou Ostravou, kteří zpracovali Dějiny Ostravy, a soustředit se dnes právě na jeden ze symbolů ostravské krajiny, kterými jsou takzvané důlní odvaly vytvořené z dolů vytěženou hlušinou. Bylo to kamení a v ostravské části revíru připadalo na jednu tunu černého uhlí také vytěžení jedné až 1,78 tun kamene.

A začněme nejprve úvahou, kterou zveřejnil v prvních měsících protektorátu, přesněji 1. července 1939 časopis Ostravská neděle: Kolik vůbec uhlí do svých malých a starých pecků jen lidé nasbírali za ta léta, co haldy stojí kolem dokola města!

Na haldě. Foto: Viktor Kolář Starší

Nasbírali a donesli domů, aby se oni i ostatní doma trošinku ohřáli, aby si na teple z nich uvařili něco k jídlu. Nosívali kdysi tepla plné náruče, nosívali ho však někdy méně, tenkráte chodívalo pro teplo na haldy mnoho a mnoho haldařů, proto ho zbývalo pro ně tak málo.

Haldy jsou zpovědí nejchudších lidí, kteří je slézali jako horolezci hory, jenže ne pro svou zábavu. Nezbohatli, avšak dokud zdraví byli, dokud jim nohy sloužily k těmto cestám za teplem, netrpěli zimou. Šli na haldy, aby vyhnali zimu ze svých malých světniček, kde stejně bývalo místa málo. Málo pro ně, natož aby se tam ještě zdržovala zima.

Náhlými propady půdy vznikaly muldy, z nich vznikaly močály

Historikové a archiváři v Dějinách Ostravy popisují, že uhelný průmysl podstatně působil na vzhled ostravské městské krajiny. Zvláště v počátečních fázích industrializace, kdy se uhlí dolovalo nedostatečně rozvinutou technikou v menších hloubkách pod povrchem.

Tehdy se báňská činnost projevovala častým propadáním starých důlních děl a poklesy terénu. Náhlými propady půdy vznikaly takzvané muldy, které se zaplňovaly dešťovkou nebo průsaky z okolních řečišť a měnily se v bažinaté močály s přemnoženým obtížným hmyzem a zapáchající stojatou vodou. Poddolování tím samozřejmě způsobovalo znehodnocení stavebních ploch i zemědělské půdy, jako tomu bylo například v prostoru mezi jámou Karolinou a jámou Hlubinou.

Jan Zrzavý, Ostravské haldy. Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Těžba uhlí však způsobovala změny geomorfologie i nad pod zemským povrchem. Vysypávání nepoužitelného materiálu, takzvané hlušiny, vznikaly na území města umělé terénní útvary, kterým se říkalo a říká haldy. Největší ostravské haldy se nacházely na Černé louce a v blízkosti dolu Jindřich, v místech dnešního sídliště Jindřiška. Také tyto haldy zhoršovaly ovzduší města tím, že na nich dohořívaly zbytky uhlí a z hald se prášilo.

Největší haldy čněly podél řeky Ostravice, v Přívoze a Hrabůvce

Za první republiky na toto „pekelné“ životní prostředí, zděděné z dob monarchie, začali městští radní více hledět. Ostrava se ho snažila zlepšit, ale moc se jí to oproti předpřevratovým časům nedařilo. Poměrně velkou část územního prostoru města tyto haldy a plochy pro dobývání stavebního materiálu znehodnotily. Své dopady měly ve městě, i když v menší míře, též kalové „rybníky“.

Jen na území Velké Ostravy, která vznikla spojením Moravské Ostravy s okolními moravskými obcemi, se nacházelo celkem devatenáct hald. K největším z nich patřily haldy Vítkovických kamenouhelných dolů podél řeky Ostravice, které se táhly od vysokých pecí až po Černou louku. Mezi další velké haldy patřily halda jámy František v Přívoze a jámy Ignát v Mariánských Horách a strusková halda Vítkovických železáren v Hrabůvce, která se táhla podél celé obce.

Na haldě na Černé louce vznikl zábavní park s horskou dráhou

Na území Velké Ostravy se tehdy nacházelo i deset pískoven a hliněných lomů, z nichž pět největších zabíralo zhruba třetinu území mezi Moravskou Ostravou a Mariánskými Horami, ležely na území Fifejdy a Horní pole. Při rozšiřováním zástavby Moravské Ostravě navíc působily některé haldy potíže nejen svou prašností a zápachem, ale také narušovaly vzhled městského panoramatu.

Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Zajímavé využití našly na nějaký čas haldy z Dolů Hlubina a Šalomoun, které se rozkládaly jihovýchodně od blízkého centra města, na dnešní Černé louce, kde dnes stojí nový City Campus. V letech 1929 vznikl na těchto haldách Ostravany oblíbený zábavní park Tivoli s horskou dráhou. Přesto byly tyto haldy před více než sto lety trvalým zdrojem znečištění životního prostředí.

Proto město začalo haldové hospodářství regulovat. Například halda jámy Jindřich se mohla navážet je do stanovené výšky a musela být zarovnávána, aby nerušila vzhled zástavby mezi Nádražní a Sokolskou ulicí. Další haldy v blízkosti centra se začaly ve 30. letech odtěžovat a materiál z nich se využíval pro stavební účely.

Hlušinu z likvidovaných hald odvážely z Ostravy tisíce vagonů

Vítkovické kamenouhelné doly odvezly v letech 1935 a 1936 přes jednašedesát tisíc tun hmoty z haldy na Černé louce. Od roku 1937 odvážely tisíce vagonů materiál z dalších rozebíraných ostravských hald. Zmizet musely haldy u koksovny Karolina, u jámy Anselm v Petřkovicích a u jámy Ignát v Mariánských Horách.

Město při likvidaci haldy na Černé louce zvažovalo, že uvolněné pozemky od těžířstva odkoupí, rozparceluje je a nechá zastavět. To se ale už kvůli vypuknutí druhé světové války nestalo, stejně tak město muselo ustoupit od zamýšlené úpravy Havlíčkova nábřeží s přeložením tramvajové linky, procházející tehdy středem města.

Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Téměř po celou dobu první republiky obyvatele Moravské Ostravy sužovaly problematické strouhy. I přes jejich částečné zakrytí zůstávaly dlouhé úseky, jimiž protékala zapáchající voda znečišťovaná odpadem z uhelných prádel. Ve Valchařské strouze pod Frýdlantským mostem, nedaleko činžovních domů na náměstí Republiky, se usazoval takzvaný šlam z jámy Karolina.

Haldy obsadili „haldaři“, znečištěné strouhy zase „šlamaři“

Zbytky uhelného prachu smíchaného s vodou zde totiž po nástupu hospodářské krize „těžily“ party sociálně slabých lidí, takzvaných šlamařů. Jako nekvalitní palivo ho využívali buď sami, nebo ho prodávali. Tento šlam pálili v lokálních topeništích a zplodiny z něj zamořovaly ostravské ovzduší.

Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Šlam z kalových rybníků zase využívaly jako palivo pro své kotelny důlní společnosti. Podobně tomu bylo u jámy a koksovny František v Přívoze, kde množství odtékajícího šlamu proměňovalo nábřeží Ostravice v mazlavé černé bahno. Problém se strouhami byl definitivně vyřešen v letech 1936 až 1937, kdy město Mlýnskou i Valchařskou strouhu zrušilo.

Kvůli poddolování vznikly u některých dolů umělé vodní nádrže

Opačné problémy způsobovaly poklesy půdy vlivem poddolování. Ty byly sice v Ostravě oproti karvinské části revíru nižší, viz ukázkový případ propadnutí „šikmého kostela“ v Karviné, avšak i tak dosahovaly v průměru asi šesti metrů a značně poškozovaly domovní fond města Ostravy.

S poklesy souvisí rovněž výrony podzemních vod, zaplavení proláklin nebo podmáčení půdního profilu. Umělé vodní nádrže tak v Ostravě vznikly například u haldy v Heřmanicích nebo u dolu Odra, později Vítězný únor v Přívoze.

Brenpartyja, dílo Věnceslava Juřiny o pijácích brenu na haldě

Pozoruhodně popsal život lidí na haldách ostravský spisovatel Věnceslav Juřina, který se narodil 3. října 1931 a zemřel 15. října 1992 v Ostravě. A to ve svém díle Brenpartyja, které vyšlo u vydavatelství Repronis pod názvem Zpráva o státu jménem halda.

Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Básník, prozaik a publicista, původním povoláním učitel na venkovských školách se stal v roce 1959 redaktorem časopisu Červený květ, o šest let později jeho šéfredaktorem. Časopis byl na sklonku roku 1969 zastaven a Věnceslav Juřina dočasně našel zaměstnání v Ostravské tiskové agentuře Puls, kde vycházely například poprvé po svém zákazu „ostravské“ kreslené Rychlé šípy.

Toto vydavatelství byla zanedlouho, v roce 1970, zrušeno a v té době už významný ostravský spisovatel nemohl psát. Vystřídal tedy několik dělnických profesí, od skladníka, dělníka na stavbě přes montéra žaluzií po nosiče nábytku. Po revoluci v listopadu 1989 se vrátil k povolání redaktora.

Publikoval od roku 1955, knižně vydal sbírky poezie, v ostravském tisku mu vycházely prózy. Rovněž pouze „časopisecky“ vyšla nejprve jeho novela o životě lidí na okraji společnosti Brenpartyja. Pro knižní vydání, ke kterému však na sklonku šedesátých let nedošlo, nesla název Zpráva o státu Halda. Knižního vydání se tato novela poprvé dočkala v roce 2009.

Pili denaturovaný líh, byli to nejbídnější lidé

„Předkládám vám vyprávění o lidech, kteří žili od jara do jara pod struskovou haldou u Ostravice mezi Vítkovicemi a Kunčičkami a říkalo se jim brenparťáci,“ říká v úvodu knihy Věnceslav Juřina. „Své pojmenování si vysloužili tím, že pili denaturovaný líh, zvaný bren. Byli to ti nejbídnější lidé. Snad proto, aby vůbec přežili, snažili se o jakési společenství. Nazývali se honosně stát Halda. Měli svého starostu a radní, na haldě pořádali i kabarety a byli jakousi karikaturou státu.“

Nádvoří Slezskoostravského hradu. Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Příběh knihy se odehrává v roce 1931, kdy i brenparťáky zasáhla tehdejší hospodářská krize. V té době byla i o zbytky jídla nouze. Brenparťáci se však vyskytovali na Ostravsku už v druhé polovině 19. století, bývalo jich v tomto společenství okolo dvou set. V třicátých letech dvacátého století jich bylo pod haldou asi čtyřicet. Jejich historie však končí s německou okupací republiky.

Haldy se táhnou až k břehu páchnoucí Ostravice

Takto popisuje autor knihy Věnceslav Juřina haldy a Ostravu třicátých let minulého století. „Zdálky vypadá halda jako obrovská zřícenina. Nerozbité hroudy strusky jsou jako zbytky prastaré stavby. Ty, co se na své divoké dráze po úbočí haldy roztříštily, jsou jako rozvaliny hradeb. Vítr se tu svobodně prohání a skučí, jen na jejím okraji, kam se pěknou řádku let struska nevylévá, tlačí se zákrsky bříz. U paty strmého kopce rostou vrbiny.

Táhnou se až k břehu blízké řeky Ostravice, divoké, černé, pěnivé a páchnoucí jako halda. Na tom „páchnoucí“ by měl být důraz, protože nic není pro haldu tak příznačné jako její vůně. Nebo zápach - trochu po směsi chemikálií, něco jako koktejl podivných pachů přesně vyvážených, že těžko by někdo mohl říci, že by byl nepříjemný, i když to samozřejmě není zase žádný parfém.“

Pije se buď „hubičková“ nebo „táta s mámou“

A život brenparťáků auto líčí třeba takto: „Na haldě se ale hlavně pije. Pije se bud „hubičková“, to je denaturák se šuměnkou, nebo „táta s mámou“, zase bren, někdy mu brenparťáci říkají brenšpiritus - s malinovou šťávou. Je svátek, když seženou něco lepšího. Kamarádství je zde na prvním místě. Kdo zradí, nemá na haldě místo. A kam jít?

Momentka ze života na haldě, 30. léta. Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Téměř každý z chlapů by nejraději nakoupil za sesbírané prachy několik sudů brenu a pil až do němoty, kam padneš, tam padneš, a když se probudíš a můžeš vstát, tak zase jen k brenu a znovu do němoty, bez jídla, bez všeho, jen bren a bren až k smrti.

Koupili bulačům flašku zednické, aby je struska nepohřbila

A „obživa“ brenparťáků? Tu líčí Věnceslav Juřina ve své Zprávě o státu Halda takto:

Vláček zapískal a supěl s kolibami až dozadu. Ozvaly se rány tyčemi a struska z první koliby je venku. Byla ještě dostatečně žhavá, jako láva stékala po haldě a zářila jako slunce. Vlak stál hodně vzadu, nebylo nebezpečí, že by struska mohla brenparťáky ohrozit. Spíš jako ze zvyku někdo z bulačů - jak se říkalo obsluze u kolib – zvolal: „Chachaři, pozóór!"

Při vyklápění kolib se teď častěji ozývalo bušení tyčí. To znamenalo, že obsah začíná tuhnout a je mu třeba údery pomoct. Z koliby vyletěl další bonbón, tentokrát celý, a letěl jako žhavá koule po strmé stráni haldy. Zastavil se se sykotem až v řece. Tato podívaná už jim zevšedněla. Spíše v zimě hlídali, kam zapadly čerstvé hroudy, aby měli své ústřední topeni a mohli se ohřívat.

Brenparťáci a bulači žili ve svornosti. Když se podařilo nasbírat více železa, koupili bulačům flašku zednické a domluvili se, kde budou v příštích dnech vylévat, aby je v noci struska nepohřbila. Už jich zde za poslední roky odpočívá pěkná řádka. Vloni Močigemba a Matras, předloni Kubašta a Hlavatý...

Zamotané osudy v ponuré atmosféře hald a kolonií

„Co zůstalo z tohoto světa? Nic. Zmizely i haldy, které ještě nedávno patřily k charakteristické scenérii ostravské krajiny. Několik tragických lidských osudů však přece jen zanechalo stopu. Každé utrpení se totiž nějak zapíše do paměti lidí.

Haldy za divadlem, rok 1935. Foto: facebooková skupina Nezapomenutá severní Morava a Slezsko

Čas krize z počátku třicátých let odezněl, byl zahlušen válkou a přívalem poválečných událostí ještě více zatlačen do pozadí. Chtěl jsem ze dna vzpomínek vyzvednout ojedinělé postavy a postavičky brenparťáků a jejich zamotané osudy v ponuré atmosféře hald a starých dělnických kolonií. Probudit na chvíli kus staré Ostravy. Minulost může ožít a promlouvat. Stačí jen naslouchat,“ říká Věnceslav Juřina v předmluvě ke své pozoruhodné knize Zpráva o státu Halda.

Seriál Magazínu PATRIOT vzniká v rámci akce FAJRONT - jde o plánovaný vrchol 27. setkání hornických měst a obcí. Bude se jednat o celý víkend, který organizátor, statutární město Ostrava, zahájí v pátek 8. září 2023 v areálu Dolní oblasti Vítkovice.