Nejnovější zprávy: Bílovečtí hasiči se přestěhovali do nemocnice. Jejich „zámeček“ prochází obnovou Dolním Vítkovicím stoupla návštěvnost, chystají se další novinky

Regiony

To jste ještě neviděli. Zámek plný lidí z papíru. Z volebních lístků!

Začíná turistická sezóna a s ní se otevírají jako vždy na jaře hrady a zámky. Jedním těch „nenápadných“ zámků, který už dlouho doslova jako perla Moravskoslezského kraje přitahuje pozornost návštěvníků, je zámek Linhartovy.

Foto: Petr Broulík

Tento nedávno rekonstruovaný skvost leží až na samé naší hranici s Polskem, dokonce část bývalého parku leží až za hraniční řekou.

Zámek patří od začátku našeho tisíciletí Městu Albrechtice a „vládne“ v něm kastelán Jaroslav Hrubý. Ten se v komnatách do loňska kvůli rekonstrukci uzavřeného zámku chystá 29. dubna v 10 hodin na přivítání prvních letošních turistů. A to jak pozoruhodnými výstavami, tak až neuvěřitelným panoptikem vlastnoručně vyrobených papírových figurín. Mnohé z nich mají životní velikost.

Jaroslav Hrubý dal svým sochám barevnou a hodně pohádkovou podobu hodovníků, tanečníků, zbrojnošů, zámeckých stráží, služebnictva, šlechty či karetních hráčů. Každé soše se přitom dá i otáčet tělem či hlavou a jsou - z novin a papíru. Ale jakého!

Na figuríny jsou ideální lístky od volebních uren

„Devadesát procent papírových figur jsem vyrobil z nepoužitých volebních lístků. A doplňuji je starými novinami,“ usmívá se kastelán Jaroslav Hrubý. A prozrazuje, že volební lístky získává od svých kamarádů na radnici a u volebních komisí.

Kastelán Jaroslav Hrubý se svými fugurinami. Foto: Petr Broulík

Zpočátku své sochy vytvářel všelijak, třeba tak, že vzal krabici a olepil ji. Pak ale začal používat na vytvoření tvaru figur krejčovskou pannu. Obalí ji volebními lístky, takto vzniklé „tělo“ vyztuží klihem.

„A pak z té panny tělo opatrně sejmu a vytvořím k němu nohy, ruce a vše ostatní. Teď už používám i pannu z vitríny,“ ukazuje kastelán jednu z rozdělaných kouzelných soch. Její hlavu vytvaruje obalením nafouknutého balónku, která po vyrobení časem praskne. Nejdůležitější však je, aby všechny vyrobené figuríny byly hezké, vtipné a úsměvné pro děti. A to se panu Hrubému daří.

Sekundanti a duelanti s papírovými pistolemi

Procházíme jednou ze zámeckých místností, kde jsou připraveni duelanti na souboj. Uprostřed drží papíroví sudí a sekundanti v kufříku pistole a u dvou protějších stěn proti sobě čekají na jejich povel s připravenými, ale zatím skloněnými pistolemi naštvaní soupeři. Po schodišti bude rozmístěna zámecká garda, sluhové v livrejích ponesou víno, kuchaři zase jídlo.

„Všechno je to papír. Ty pistole, co má soudce v kufříku, jsou vymalované i z druhé strany, ale lidé měli tendenci je z něho brát, tak jsem je přilepil,“ říká kastelán a zručný výtvarník a modelář.

Jak udržet papírové kudrlinky? Lakem na vlasy!

V další místnosti návštěvníka určitě dostane opulentní hostina. Plná hodovníků, obsluhujících, kuchařů. Plná nádherných papírových dortů, lahví, sklenic či papírových svícnů. A honorace. Figuríny mají na sobě spoustu papírových cingrlátek, hodně papírového zlata a třpytivých věcí. „K dnešnímu dni jsem spotřeboval přes čtyři stovky zlatých a stříbrných fixů,“ udivuje kastelán a dodává, že spotřeboval asi dvacet kilogramů lepidla. Volební lístky a noviny ani nepočítá.

Všechno v této místnosti hýří barvami, každá z paniček má kromě nádherné róby i nakroucenou paruku. „Těch roliček papírových vlasů je na všech sochách minimálně dvacet tisíc. Nakroutit vlasy byl největší problém, když jsem je nakroutil na tyčku a nalepil, tak do rána nedržely tvar a zplihly. Nakonec to vyřešil normální lak na vlasy ve spreji od mé snachy. Díky němu drží i papírové vlasy,“ říká s úsměvem kastelán.

Papíroví kuchtíci mají na tácech i papírové klobásy

„Tady bude šlechta jíst. Ještě jim musím udělat papírové talíře a dodělat příbory. A všemi postavami se dá opravdu hýbat,“ vykroutí kastelán tělo kuchtíka, který nese papírové pochutiny včetně klobás tak, aby se díval na jednu ze šlechtičen za hodovním stolem.

Výroba papírových klobás dala Jaroslavu Hrubému také pořádně zabrat. „Koupil jsem i opravdovou hodně pěkně vypadající klobásu, abych podle ní ty papírové vyrobil přesně. Ve tři hodiny ráno jsem dodělal poslední klobásu a řekl jsem si, že tu pravou klobásu sním. Už se mi ji ale nechtělo ohřívat a snědl jsem ji jen tak. A týden jsem po ní lítal na záchod!“

Hodovat do Linhartovů jezdila i Marie Terezie či Voltaire

Všechny figuríny Jaroslava Hrubého mají základ v historii zámku. Ten se proslavil za hraběte Sedlnického z Choltic široko daleko svými pompézními zahradními bály a slavnostmi. „Jezdila sem ta nejvybranější smetánka šlechty z Evropy i Marie Terezie, jezdil sem básník Voltaire či filozof Jean-Jacques Rousseau,“ vysvětluje Jaroslav Hrubý a dodává, že zámek patřil ve své době mezi nejkrásnější na území Moravy a Slezska.

A to byl také impulz k jeho nápadu na papírové sochy. „Měli jsme v projektu na evropské finance, že budeme při zahájení v dobovém oblečení. A já jsem si řekl, že to umí každý. Zajdu si do půjčovny, půjčím si kostýmy, mám je tři hodiny na sobě a pak to skončí. Ale co kdyby tady zůstali ti šlechtici napořád? Tak mě napadlo vytvořit život z doby hraběte Sedlnického z papíru. Dnes už mám těch figurín hotových sto šest. A další dodělávám,“ udivuje kastelán.

Sedlničtí koupili zámek v 17. století a začali s generální přestavbou zámku v Linhartovech do barokní podoby. U zámku byl v té době založen okrasný sad ve francouzském stylu, který byl později, v 19. století, přeměněn na přírodně krajinářský park.

Jaroslav Hrubý chce své sochy rozmístit po celém zámku. „V každé zámecké místnosti bude něco. Ani jedna socha není solitér, vždy je součástí nějakého příběhu. Třeba ten souboj, tady se hodovníci budou bavit, tihle jim nesou jídlo. A tady mám karbaníky,“ vede zámkem kastelán do zákoutí zámku, kde mastí karty papírový karetní kroužek šlechticů.

Lapka z Litovle a kati mají základ v nedávné minulosti

V jednom místě na zámku je i papírový bál. Hrají tu papíroví hudebníci a točí se plno tanečníků, u jedněch dveří stojí ceremoniář, který udává tančícím takt. „A tady mám tohohle darebáčka, kterého vedou kati. Ten bude mít kolem krku ceduli Kdo lže, ten podvádí a krade, katovi pod sekeru se hrabe. Je to lapka z Litovle,“ říká kastelán a dodává, že tento minipříběh vytvořil jako připomenutí docela nedávného prvního výběrového řízení na rekonstrukci zámku.

„Tento pán nás podvedl při rekonstrukci s podlahovými deskami a musel po dvou letech s pracemi skončit. Uspěla místo něho firma pana Akrikidise z Města Albrechtic a na ně nedám dopustit, protože jeho zaměstnanci zámek za pouhého půl roku nádherně opravili a dodělali,“ říká kastelán zámku.

Své papírové sochy Jaroslav Hrubý vytváří téměř tři roky. Baví ho tak, že na jejich výrobě stráví spoustu času včetně sobot a nedělí. „Když jsem sochy vyráběl doma, tak jsem na nich někdy pracoval i dva dny v kuse přes noc,“ říká. Róby šlechtičen a kostýmy postav barví a domalovává třeba fixy.

Jaroslav Hrubý je původem vyučený malíř natěrač, potom vystudoval na konzervatoři volnou keramiku a sochařství, propagační výtvarnictví, dějiny umění a pedagogiku.

Figuríny z volebních lístků rozesmály šéfa Senátu

Jaroslav Hrubý vystavoval své pohádkové sochy dokonce v Senátu v Praze, proto také do Linhartovů přijede například na otevírání turistické sezóny senátor Ladislav Václavec.

„Když jsem měl výstavu v Senátu, tak jsem pro Valdštejnský palác extra vytvořil papírovou postavu knížete Albrechta z Valdštejna. A předseda Senátu Miloš Vystrčil dostal záchvat smíchu, když jsem mu řekl, že celá postava je vyrobená z vyřazených volebních lístků. Pak jsem ho zavedl k papírovým hraběnkám a řekl mu, že jsou to ženy mého života. Kam ji postavím, tam ji najdu, když jí něco řeknu, nemá k tomu námitky, když ráno přijdu, tak se usmívá. A pan Vystrčil mi řekl, že si chce jednu z těch figurín hned odnést domů,“ vzpomíná Jaroslav Hrubý.

Zahájení letošní turistické sezóny na zámku v Linhartovech se zúčastní také honorární konzulka České republiky v Lucembursku Iva Mrázková a účast slíbil i velvyslanec Lucemburska Ronald Dofing, který teď žije v Praze. Jaroslav Hrubý si od jejich účasti slibuje, že se o zámku v Linhartovech bude vědět i v zahraničí.

Loutkáři, Kulhánkovy návrhy známek, papírové hrady a zámky

Na novou sezónu už má zámek přichystanou výstavu paní Růženy Urbanové, která svá díla vytváří pastelkami, a proto jí také říkají Paní pastelka. „Její portréty jsou nádherné, jsou to úžasné práce,“ říká kastelán.

Turistickou sezónu v zámku Linhartovy otevřou i další výstavy. Například výstava loutek a scén loutkářského amatérského souboru Krnováček, který má letos sedmdesátileté výročí svého vzniku. Děti mohou vidět i malovaný papírový betlém Jaroslava Janiše, který loutkářský soubor Krnováček zakládal a letos zemřel ve věku 94 let. Jsou v něm třeba ztvárnění hudebníci Krnovské dechovky, je tam i postava vezoucí Kofolu, která se v Krnově s úspěchem vyrábí.

Návštěvníci letos uvidí i návrhy známek od výtvarníka Oldřicha Kulhánka, který navrhl podobu našich současných bankovek, které znalci pokládají za nejkrásnější bankovky a drží se v oběhu velmi dlouhou dobu. Kromě návrhů známek Oldřicha Kulhánka z Poštovního muzea v Praze je možno v Linhartovech vidět papírové modely zámků a hradů Pavla Voráče z Prahy, sochařky Anděly Genzerové a hlavně pohádkovou keramiku Jana Kutálka.

Na Kutálkovu keramiku jezdí autobusy ze Švýcarska a Itálie

„To je pro mě nejlepší keramik, který v Česku byl. Jeho tvorbu hodně vystavovali ve Švýcarsku či ve Francii, na jeho výstavu nám jezdí ze Švýcarska nebo Itálie celé autobusy. Byl to pán plný humoru a optimismu a je to vidět i na jeho figurkách příšerek a pohádkových bytostí. Žádná z nich není zlá, všechny jsou v pohodě. Má i skvělé názvy keramických postaviček jako Držpalec, Lezeprcek nebo Radšikuš. Moc hezky na tuto expozici pana Kutálka, která je vůbec největší v Česku, reagují děti i dospělí,“ říká kastelán zámku Linhartovy.

Chodby zámku zdobí také lovecké trofeje od manželů Barnetových z Krnova a sbírka mincí. V zámku se chystá i nová expozice elektrických kytar vyráběných v bývalé továrně na varhany, Zatímco firma zanikla, škola dál pokračuje v tradici varhanářství a stavbě strunných nástrojů, především kytar.

Zámek každým rokem z devadesáti procent obměňuje své expozice, stálými zůstávají jen expozice Jana Kutálka a zámecké obrazárny. „A díky tomu se k nám lidé vracejí a dokonce přivádějí další lidi s sebou. Takže nám roste hodně návštěvnost,“ říká kastelán. Je rád, že kolem funguje více podobných památek, například zámek ve Slezských Rudolticích či nově otevřený zámek v Hošťálkovech. „Čím více jich je, tím je to lepší. My si nekonkurujeme, nejsme dvě hospody vedle sebe. Každý zámek je jiný, má úplně jiné charisma,“ říká Jaroslav Hrubý, který letos oslaví dvacet let práce kastelána.

Zámek je jeho už velké dítě a chtěl by, aby to byl dětský ráj

„Zámek je takové moje děcko, takové už velké dítě. A proto také chci, aby se v něm cítily nejlépe děti a jejich rodiče. Rád bych, aby pro děti bylo chození po našem zámku ráj,“ říká kastelán.

Proto moc nechce na zámku historický nábytek. „Ten má každý zámek a hlavně - takový zámek je nudný pro děti. Když večer děckám v posteli řeknete, že se jde ráno na zámek, tak už večer dělají ksichty. A když přijdete na zámek, je tam nábytek, obrazy, nábytek a ve čtvrté místnosti už vám děcka dělají čurbes s těma zámeckýma papučama a žduchají se. Ve čtvrté místnosti je začnete pohlavkovat, v páté se začnete s manželkou hádat, po kom ti smradi jsou, a v sedmé místnosti je po výletě. Proto chci, aby si u nás každý přišel na své. Hlavně děti,“ říká s nadsázkou Jaroslav Hrubý.

V létě lze v týdnu přijít na večerní prohlídky

Prohlédnout si zámek v Linhartovech jezdilo pravidelně před covidem a rekonstrukcí dvacet až pětadvacet tisíc návštěvníků za sezónu. „Letos už máme před sezónou domluveno asi dvacet zájezdů a to až do září,“ říká kastelán.

Jak má zámek Linhartovy otevřeno? V pondělí a úterý má zavřeno, ve středu a ve čtvrtek budou na zámku večerní prohlídky a od pátku do neděle budou běžné denní prohlídky. „Večerní prohlídky máme ve středu a ve čtvrtek proto, že když je v létě pařák, tak jsou všichni na koupališti, ale když přijdou z koupaliště, tak je ještě světlo a lidé přemýšlejí, co s načatým večerem. A opravdu lidé k nám chodí na zámek hodně večer,“ říká kastelán linhartovského zámku.

Provoz zámku financuje Město Albrechtice ze svého rozpočtu, avšak Jaroslav Hrubý upozorňuje, že takových sedmdesát procent výdajů už zámek vrací do městského rozpočtu zpět. Zámek jen letos museli kvůli nedávné velké rekonstrukci zvýšit vstupné, takže dospělí za jeho návštěvu zaplatí 100 korun, děti, důchodci a ZTP 50 korun.

Fotogalerie

Autor: Petr Broulík