Nejnovější zprávy: Kuriózní zranění. Na seniorku, která ležela v posteli, spadl ze stropu kus omítky Mladá žena ztratila během hokejového MS před arénou dvě malé děti, policisté je našli

Politika

​Nový primátor: koncertní sál? Ano, pokud budou peníze

"Myslím si, že Ostrava si koncertní halu zaslouží, ale ne za takovou cenu, aby nám to město zastavilo na tři až pět let. Jinými slovy, pokud na to budou peníze, tak si ji koupíme, ale pokud ne, tak si ji prostě nekoupíme," říká nový primátor Ostravy Jan Dohnal.

Primátor Jan Dohnal. Foto: Jiří Zerzoň

Jednání o vzniku nové koalice se táhla, v čem byl největší problém?
Jednání nebyla úplně krátká, když to třeba srovnám s podzimem, ale na druhou stranu, když se podíváme třeba na Prahu, tak si myslím, že jsme to zvládli v zásadě za měsíc. Složitost byla v tom, že jsme věděli, že musíme do stávající podoby přibrat Ostravaka spolu se Starosty. To samo o sobě v této konstelaci znamená více subjektů a více názorů. Bylo tam tedy více třecích ploch.

Čeho se týkaly?
Vedly se tam velké debaty okolo koncertní haly a okolo financování obvodů. Ve všem ostatním nastala shoda poměrně rychle. V rámci formátu, který máme dnes ve finále, byla celá ta debata dlouhá jen proto, protože jsme potřebovali najít nějaký kompromis mezi sedmi subjekty. Celou dobu jsme chtěli komunikovat opravdu se všemi kromě SPD a komunistů. Jako jediní jsme reálně jednali s Tomášem Macurou a s uskupením kolem něj. Naši voliči se na to mohou dívat spíše tak, že jsme se dali více na stranu ANO než k Tomáši Macurovi, ale my jsme opravdu byli jediní, kdo byl vůbec ochoten o spolupráci s ním uvažovat. Piráti by do toho nejspíš šli, ale tato koalice by ve výsledku měla jenom okolo čtyřiadvaceti mandátů.

Byla tam nějaká chvíle, kdy jste si říkal, že ta dohoda neklapne?
To si nemyslím. Dokonce bych řekl, že jsme celou dobu relativně drželi iniciativu, protože jsme se dohodli na vzájemné spolupráci právě s hnutím Ostravak. Věděli jsme, že dohromady máme určitou sílu, bez které se to nikomu nedaří poskládat. Takže nikdy nehrozil scénář, že by to nedopadlo. Samozřejmě to bylo vytvořeno trošku jako hráz, jelikož nám zde hrozily i extrémní varianty, kdy ANO kalkulovalo s SPD, komunisty a podobně a my jsme to chtěli nějakým způsobem ukočírovat. Troufám si říct, že jsme tu situaci nastavili tak, aby k tomu nedošlo.

Jak se vám podařilo vyjednat post primátora a zároveň fakt, že ANO nemá většinu v radě?
Od začátku jsme říkali, že primátora chceme. Cítili jsme, že to, co se dělo v ANO, by nemuselo být úplně konečné a možná nějaké turbulence ještě nastanou. Třináct zastupitelů, kteří tam za ANO jsou, není úplně v harmonii. Nechtěli jsme tedy vytvořit situaci, kdy bychom museli koalici měnit třeba za další dva tři měsíce. Za primátorem jsme si tedy stáli. ANO to ze začátku reflektovalo tak, že to možné je, ale chtěli mít většinu v radě. To jsme společně odmítli, protože si nemyslíme, že s počtem třinácti zastupitelů by tu většinu mít měli. Na tomto jsme se točili asi dva týdny, ale nakonec jsme vytvořili kompromis, kdy koalice byla rozšířena do původního formátu o piráty a šesté místo, které mělo ANO, se přiřadilo k pirátům.

To je tedy docela košatá rada…
Ano, dnes v radě nemá většinu nikdo. Za mě je to ale trošku přeceňovaná věc, protože rada nemůže nikdy fungovat na silové přehlasovávání. Když se toto stane jednou či dvakrát, tak se koalice skoro vždy rozpadne. V radě musí být shoda. Sám jsem zažil několik rad, někdy jsme byli v majoritním postavení, někdy naopak v minoritním postavení a nikdy se nestalo, že by došlo k přehlasovávání partnera. V takovém případě tam opravdu hrozí ztráta důvěry a koalice se poté rozpadne. U běžné agendy tedy problém není a když se jedná o těžká témata, tak se vždy hledá kompromis, aby to nebylo přehlasováno na sílu.

Řekl jste, že ohledně stavby koncertního sálu se vedly velké debaty. Jaký je váš názor?
Už jsem to říkal na podzim a říkám to i teď. Koncertní halu chceme a myslím si, že z koalice ji chtějí všichni, ale musí to být v nějakých rozumných parametrech. Určující tedy bude cena a externí financování. Myslím si, že Ostrava si koncertní halu zaslouží, ale ne za takovou cenu, aby nám to město zastavilo na tři až pět let. Jinými slovy, pokud na to budou peníze, tak si ji koupíme, ale pokud ne, tak si ji prostě nekoupíme.

Dokážete odhadnout, na kolik procent je jasné, že se hala postaví?
Myslím si, že na základě vědomostí, které kolem toho mám, s největší pravděpodobností ke stavbě dojde. Nechci to vyjadřovat v procentech, ale myslím si, že k tomu máme nakročeno. Mám představu o tom, jak by mohlo probíhat financování, ale určující bude opravdu cena. V Brně budou stavět sportovní multifunkční halu, měli představu, která jim vyšla podstatně dramatičtěji, tak možná v podobné situaci bych do toho jít úplně nechtěl, ale myslím si, že se to nestane.

Pane Dohnale, jste primátor, který zasedne do křesla po úspěšném Tomáši Macurovi. Budete pokračovat v tom, jak to on nastavil, nebo byste rád některé věci dělal jinak, a případně jaké?
Není to tak, že bych chtěl vše překopat. Asi by to bylo i divné, protože jsme s panem Macurou byli v koalici několik volebních období. Nedá se tedy čekat, že bychom měli zásadně rozdílný pohled na fungování města, ale samozřejmě tady jsou oblasti, o kterých si myslím, že pro ně můžeme dělat více. Je to například změna financování městských obvodů.

V jakém smyslu?
V dnešní době mají městské obvody svěřen opravdu velký majetek, který je podfinancovaný. Starají se tam o městský prostor, chodníky a každodenní problémy lidí. Tato změna by jim tedy mohla otevřít nové možnosti ohledně vlastních projektů. Pak tady máme velké téma, kterému by se určitě dalo věnovat více a tím je bezpečnost.

Získaly tedy ostravské obvody vaším zvolením zastánce?
Myslím si, že určitě ano. Dívám se na to střízlivě. Na obvodu jsem působil asi dvacet let v různých pozicích radního i místostarosty a je jim opravdu svěřen obrovský majetek, o který se tyto obvody starají - veřejný prostor, komunikace, chodníky, školy… Financování města v dnešní době úplně neumožňovalo údržbu. Neříkám, že to bude ve sto procentech. Nemůžeme město udusit jen na tom, že budeme opravovat chodníky a ani bych nechtěl, aby to tak vyznělo, ale shoda na tom, že se obvodům něco přidá, tady prostě je.

Co ještě chcete změnit?
To, co Ostravu trápí nejvíce a co si uvědomoval i Tomáš Macura, je vylidňování města. To je hlavní bod všeho. Pokud bude Ostrava dále ztrácet obyvatele, tak se nám budou snižovat daňové výnosy a to bude strašně prodražovat chod města a v nějaký moment se můžeme dostat do situace, kdy město již nebude schopno financovat stávající infrastrukturu.

To, co tady říkáte, je heslem všech primátorů a hejtmanů od roku 1989. Máte nějakou představu, jak to udělat?
Rozhodně ano. Potřebujeme k tomu dvě věci, které jsou naprosto klíčové. Jednou z nich je změna povědomí a image města, protože Ostrava dnes pro lidi není sexy. Zkušenost máme úplně všichni. Když k nám přijede někdo, kdo tady ještě nikdy nebyl a má zažité určité stereotypy o Ostravě, tak řekne, že je to tady úplně jiné, než si původně představoval. To je tedy první věc, kterou musíme zvládnout.

A ta druhá věc?
Druhou věcí, možná ještě důležitější, je rozvoj vysokých škol. Potřebujeme, aby naši mladí neodcházeli studovat mimo region a zároveň také potřebujeme, aby k nám přicházeli studovat lidé z dalších regionů. Dnes je to hlavně Praha, Brno. Víme, že ostravské vysoké školy nejsou první volbou meziregionálních studentů. Bude to hlavně ze dvou důvodů. Prvním je právě již zmíněné povědomí o městě a ten druhý je nabídka vysokého školství v Ostravě, která není konkurenceschopná. Když se studenti dnes podívají do nejrůznějších statistik o uplatnění na trhu práce, tak to naše univerzity nevytrhnou. A je fakt, že vysokoškolští studenti jsou ti, kteří trend regionu a města budou určovat. Zároveň si myslím, že když už k nám přijdou studovat, tak tady velká část z nich i zůstane a třeba tady začnou podnikat a podobně. To je to, co tady potřebujeme.

Plánujete nějaké personální změny? Například ve vedení městských společností nebo jinde?
Momentálně v hlavě nemám nic. Není to úplně na pořadu dne. Určitě se budeme bavit s dopravním podnikem, který jsme teď měli v gesci ohledně růstu nákladů, které v dopravním podniku máme, ale to neznamená, že tam chystám nějaké personální zemětřesení. V tento okamžik není na stole nic.

Dopravní podnik Ostrava je jeden z nejprogresivnějších v zemi a myslím si, že Ostrava se jím může v mnoha ohledech chlubit. Myslíte si, že jsou náklady neadekvátní jeho rozvoji?
Neřekl bych, že jsou neadekvátní. Samozřejmě meziročně rostou dost dramaticky. Loni navíc v rámci navyšování energií a inflace byl nárůst opravdu extrémní, ale na druhou stranu mi nepřijde moc korektní srovnávat náklady na dopravní podnik před deseti lety a dnes. Před deseti lety byl i samotný rozpočet Ostravy poloviční. Náklady dopravního podniku rostou podle mě v přímé úměře s rozpočtem města. Pamatuji si Ostravu s šesti či sedmi miliardovým rozpočtem a teď máme miliard dvanáct. Samozřejmě mě to ale netěší a i dopravní podnik bude jedním z našich témat. Dnes je to okolo dvou a půl miliardy korun, což není málo. Přesto všechno musím zkonstatovat, že i z mého pohledu tu máme dopravní podnik opravdu na špičkové úrovní, co se týče vozového parku, proklientského nastavení a dalších věcí. V některých věcech, jako je například bezkontaktní placení, jsme průkopníci. Jsme jakýmsi nositelem inovací a určitě bych v tom rád pokračoval. Musíme to ale držet v nějakém rozumném rámci.

Jaký je váš názor na novou tramvajovou trať v Porubě?
Myslím si, že tramvaj k městu patří a z mého pohledu to smysl dává. Budeme chtít diskutovat s lidmi, o kterých víme, že tomu úplně nefandí a budeme se je snažit přesvědčit či najít kompromis, jak to udělat. Momentálně je to ve fázi, kdy čekáme na vyhodnocení vlivu na životní prostředí. Pokud to dobře dopadne, tak si tu tramvaj Ostrava určitě zaslouží. Je to trošku jako v Praze, kde se staví metro a okolo metra vznikají rozvojové a zajímavé oblasti. Tady to funguje trošku podobně právě s tramvají.

Jste primátorem teprve pár dní, už se to projevilo ve vašem osobním životě?
Za první den ve funkci jsem již pochopil, že nebudu úplně pánem svého času. Tak to bohužel je a budu se s tím muset naučit žít. Přiznám se, že ani teď si ještě úplně neumím představit, co vše to znamená, ale myslím si, že to je v mých kapacitách. Budu se samozřejmě snažit si udržet nějaký rodinný a soukromý život, protože mám dvě děti.

Jak jsou staré? Budete na ně mít ještě čas?
Jedno má čtrnáct a druhé jedenáct let. Už to naštěstí nejsou úplně malé děti, ale stále jsou ve věku, kdy se jim chci aktivně věnovat.