Nejnovější zprávy: Bílovečtí hasiči se přestěhovali do nemocnice. Jejich „zámeček“ prochází obnovou Dolním Vítkovicím stoupla návštěvnost, chystají se další novinky

Politika

​Hnutí ANO je ztracené a nereformovatelné, říká Tomáš Macura

“Věděl jsem, že to nezůstane bez následků a nedělal si velké iluze, protože znám metody práce úderky z Chodova, kde sídlí orgány hnutí,” říká o svém konci ve funkci primátora Ostravy Tomáš Macura, který byl hostem podcast Magazínu PATRIOT Po čuni!

Tomáš Macura. Foto: Vladimir Pryček

Stává se vám, že vás lidé stále oslovují pane primátore?

Kupodivu pořád. Snažím se je ale opravovat.

Jak vypadá odcházení primátora? Představuji si typickou filmovou scénu, kdy si člověk odnáší krabici s fotkami a dalšími věcmi z bývalé práce…
Já jsem odcházel asi měsíc v kuse. Věděl jsem, kam to spěje, takže jsem si každý den v baťůžku na zádech poctivě odnesl část svých věcí, které jsem v kanceláři za devět let nashromáždil. V jiné situaci byla kolegyně Katka Šebestová, která si poslední den na zádech odnášela křeslo. Já jsem to odcházení měl celkem pohodlné – jak fyzicky, tak i mentálně jsem nijak zvlášť netrpěl.

Na podcast se můžete podívat na našem kanále, pro poslech v mobilních zařízeních využijte aplikaci Spotify, Google Podcasts, Apple Podcast nebo Seznam Podcasty.

Po čuni: Apple Podcasts
Po čuni: Spotify
Po čuni: Google Podcasts
Po čuni: Seznam Podcasty

Jak moc se změnil váš osobní život po odchodu z funkce primátora? Z přeplněného kalendáře a služeb osobního řidiče to musí být teď velká změna. Jak ta změna vypadá?
Myslím, že je důležité nejen pro mě, ale pro každého, kdo mění svou životní situaci, zachovat si rytmus. Vstávám v půl páté ráno a chodím spát v podobnou hodinu jako předtím, čas mám rozplánovaný velmi podobně – mám spoustu úkolů, které jsem těch devět let odkládal. Ať už to jsou nevyřízené resty, neměl jsem čas navštěvovat spoustu lidí, dělám si pořádek v dokumentech. Zmínil jste osobního řidiče – to mě pobavilo, protože do redakce jsem přijel autem, jinak po městě autem nejezdím, a trvalo mi to tedy mnohem déle, než jsem počítal; to Rosťa by mě sem zavezl rychleji a spolehlivěji.

Máte plány do budoucna ohledně práce?
Chci si dát několik týdnů a možná i měsíců detox. Naštěstí nejsem v situaci, že bych potřeboval hned od zítřka začít vydělávat. Chci si utřídit myšlenky. Přišel jsem z byznysu, tak je možné, že se do podnikatelské sféry opět vrátím. Na druhé straně mě lákají i jiné věci – jako třeba práce pro neziskový sektor. Určitě bych se chtěl do budoucna zabývat Ostravou, protože to město miluju a nechtěl bych ho opustit, ani mentálně, ani pracovně. Všechno se teprve ukáže.

Dostáváte nabídky od případných zaměstnavatelů?
Musím přiznat, že nějaké nabídky jsem již dostal. Všechno je to ale práce na dvacet hodin denně a já ještě nejsem mentálně nastaven na to, abych takovou nabídku přijal.

Dostane primátor, který ze své pozice musí odejít, odstupné?
Nějaké odstupné tam je, byť je neměřitelné s praxí v podnikatelské sféře nebo některých státních podnicích. Ještě jsem se ale nezajímal, jaká je přesná částka.

Za vaši politickou kariéru jsme spolu mluvili několikrát. Vždy jste deklaroval, že nekandidujete proto, abyste udělal politickou kariéru, ale proto, že máte pro Ostravu plán, který byste chtěl zrealizovat. Plán jste postupně plnil. Vždy jste se dokázal vymezit vůči hnutí ANO, Andreji Babišovi, ale na toto vymezování většinou Babiš nijak hystericky nereagoval; bylo to celkem poklidné. Pak jste kandidoval potřetí, kdy my sami novináři jsme se ptali, jestli do toho Macura půjde. Měl jste ale plán, který jste chtěl splnit, hlavně koncertní sál, takže jste do toho znovu šel. Pak ale přišly prezidentské volby, kdy jste se vyjádřil, že budete volit Petra Pavla. Tímto bylo ohroženo vaše třetí volební období i to, proč jste do něj vlastně šel. Vyčítáte si to?
Vůbec si to nevyčítám. Vnímám to tak, že všichni máme nervy – takové špagáty, a někdy prostě to už ty špagáty nevydrží, i když se jedná o momentální malinké napětí, a pak špagáty prasknou. Mně se to stalo u prezidentských voleb, respektive v souvislosti s prezidentskou kampaní, která ze strany pana Babiše byla alespoň pro mě neúnosná. Věděl jsem, že to nezůstane bez následků. Taky jsem v této věci jednal – svolal jsem své kolegy, zastupitelský klub. Přestože mi tehdy vyjádřili plnou podporu, tak jsem si nedělal velké iluze, protože znám metody práce úderky z Chodova, kde sídlí orgány hnutí. To se v zásadě naplnilo. Z mojí podpory zůstala nakonec nepodpora. Ale to mě nějak zásadně netrápí. Pro mě je důležité, abych byl schopný podívat se na sebe do zrcadla a nic si nevyčítat. Chci se podívat svým dětem do očí a říct jim, že je důležité si zachovat tvář bez ohledu na následky. Pokud jde o koncertní sál, který je se mnou spojován, tak jde podle mého o třešničku na dortu – za mnou je spousta dalších projektů. Projekt koncertní sál jsme i tak dost posunuli – máme pravomocné stavební povolení, máme vyhlášenou stavební zakázku, zajistili jsme většinu financování. Projekt jsme předali našim nástupcům v poměrně luxusním stavu. Jestli jej nedokážou dotáhnout, je to jen jejich chyba.

Překvapilo vás chování vašich politických kolegů po tom, co se začalo diskutovat, jestli v pozici setrváte nebo ne? Pokoušel jste se také o jakousi půlroční lhůtu, kdy byste ještě byl ve funkci, což nakonec také nevyšlo.
V momentě, kdy do situace začaly vstupovat orgány centrály hnutí ANO a začal sem jezdit manažer hnutí Richter, tak lidem začalo být vyhrožováno, nebo slibováno. Jistě, asi bych dokázal situaci vybalancovat tak, abych ve funkci do podzimu vydržel. Ale za cenu ústupků, které jsem nebyl ochoten snášet. Zejména, když jsem viděl, jací potenciální nástupci se rodí, a které bych musel v rámci dohody zaučovat. Myslím, že to dopadlo tak, jak mělo.

Myslíte si, že jste se stal pro hnutí ANO exemplárním příkladem, kterým chtěli ukázat, co si hnutí nenechá líbit?
Ano, myslím, že jsem posloužil jako příklad. Na prstech jedné ruky bych zvládl spočítat členy hnutí s lehce liberálními názory, kteří mi různě vyjadřovali podporu i v průběhu posledních týdnů. Andrej Babiš a jeho adláti zřejmě potřebovali ukázat pevnou ruku a že toto chování není akceptovatelné. Pro mě se nestalo nic překvapivého.

Považujete obrodu hnutí ANO za možnou, ve světle těchto informací?
Obrodu hnutí považuju za absolutně nemožnou. Naopak – hnutí ANO se stále více radikalizuje, jak ve smyslu politických názorů, tak ve smyslu svých interních procesů. Já jsem to nezvratně pochopil po loňském jarním sněmu, kdy jsem v diskuzi vystoupil já a na mou podporu kolegyně Zuzana Bajgarová. Ačkoli si myslím, že jsem nic zásadně kontroverzního neřekl, pouze jsem vyzval ke stranické diskuzi, tak reakce pana Babiše byla úplně mimo mísu. Druhý fatální okamžik přišel v souvislosti s prezidentskými volbami, konkrétně po prvním kole, kdy pan Babiš se svou kampaní nezmírnil. Pan Babiš i místopředseda Havlíček řekli, že není co si z prezidentských voleb vzít, všechno děláme dobře, pan Babiš získal enormní podporu, což je úplný nesmysl. Schopnost reflexe je nulová. Pak přišlo taky odmítnutí našeho návrhu společně s panem hejtmanem Ivo Vondrákem, aby se zopakovala ideová konference hnutí ANO. Tyto dva poslední body mě vedly k hlubokému přesvědčení, že hnutí ANO je ztracené. Nepochybuji o tom, že hnutí ANO na politické scéně zůstane a že bude luxovat hlasy tam, kde se objeví nika. Hnutí ANO je ale jako demokratické politické hnutí ztracené.

Dostal jste pracovní nabídku od politické strany, ať už nově vznikající nebo již existující?
Ano, ale já jsem tuto nabídku odmítl a nechci to dál specifikovat.

Jaká je a bude vaše role v zastupitelstvu? Myslíte, že se tam ještě můžou přeskupovat síly, nebo to takto zůstane až do voleb?
To nedokážu odhadnout. Byl jsem nesmírně překvapen, že je nás osm. Myslel jsem si, že když vyloučili mě a Zuzanu Bajgarovou, přidá se k nám Katka Šebestová, a tím to skončí. Připojili se k nám ale další, kteří tím dali sbohem své politické budoucnosti. Připojili se k nám kvůli tomu, že nebyli schopní akceptovat chování hnutí ANO jak na centrální úrovni, tak i na lokální. To pro mě bylo nečekané. Přidělalo mi to vrásky na čele – říkal jsem si, co teď s nimi? Je to zodpovědnost. Za pár dnů se skutečně začali ptát, co bude následovat, co budeme dělat, vytvoříme nový subjekt?

Uvažoval jste chvíli, že byste z politiky a zastupitelstva úplně odešel, když jste byl ještě osamocen?
Ano, chvíli jsem o tom uvažoval. V roce 2014 jsem se sem dostal v podstatě náhodou, tak by to byl pokojný konec, během pár týdnů bych se přeorientoval na jiný život a ten politický by mi nějak nechyběl. Ale na druhé straně jsem si říkal, že to neudělám – jednak kvůli lidem, kteří jsou vedle mě, jednak kvůli městu, jehož osud mi není lhostejný. A taky z pozice zastupitele, i když opozičního, dokážu ještě něco změnit.

Kolikrát jste si vážně řekl za těch osm a půl roku v politice – proč jsem do toho lezl?
Mnohokrát jsem si takovou otázku pokládal. Mám hodně hloubavou a introvertní povahu, hodně přemýšlím nad věcmi sám. Mnohokrát jsem si tuhle otázku procházel. Vždycky jsem nakonec našel pozitiva a důvody, proč zůstat a pokračovat. Vždycky jsem měl kolem sebe úžasné lidi, kteří to mají nastavené stejně. Na začátku jsem měl možnost si lidi vybrat; oni se pak v té práci našli. Nedělali jsme politiku – já jako politik stojím za starou belu; nikdy jsem nevyvářel, co se v politice vytvářet má – tedy různé vazby, skupiny, já na bráchu a brácha na mě… Teď se mi to vymstilo. Ale nelituju toho.

Napadlo vás někdy prodiskutovat s kolegyněmi Bajgarovou a Šebestovou, jak to vnímají ony – jestli ony chtěly budovat politickou kariéru, a s vámi se svezly z vedení města?
Trošku mě to trápí. Upřímně řečeno to nevím. Kolegyně říkají, že jim to nevadí. Chci věřit tomu, že své rozhodnutí udělaly také svobodně. Mrzelo by mě, kdyby to bylo jen kvůli mně. Věřím ale, že už toho taky měly dost – nemám na mysli práci, ale jednání a přístup kolem.

Vy znáte politiky, kteří teď Ostravu vedou a povedou do budoucna. Dokážete říct, jak se zachovají? Jaké zásadní kroky budou v Ostravě činit? Jde například o vztah města k dopravnímu podniku a dalším.
Upřímně, nevím. Apriori nechci být negativní. Jestli vedení města bude pokračovat v našem trendu, tak je budu podporovat v míře, v jaké budu schopen. Není zase ale důvod, abych zasahoval do všeho nového. Z logiky věci se politici musí vymezit – nemůžou říct, že jednoduše dělají to, co začal dělat Macura a spol. To by nebylo autentické.

Ale někteří byli součástí koalice, je to tak?
Ano, to je pravda. Zatím jsem vysledoval vyjádření na stranu městské policie, dopravního podniku. Je úsměvné, že dopravní podnik poslední tři roky a dopravu vůbec tady ve městě řídí ODS a poslední půlrok současný pan primátor Dohnal. Pan primátor byl u všech schvalování jízdních řádů, tarifů atd. a najednou v tom vidí nějaký problém. Paní náměstkyně Baránková je předsedkyní dozorčí rady dopravního podniku, tak nevím, co sleduje forenzním auditem – pokud pro audit existuje důvod, tak i ona by si měla posypat hlavu popelem. Pokud jde o městskou policii, tak za posledního půl roku schvaloval pan primátor šest měsíčních zpráv bez jakékoli námitky, tak taky netuším, co tam najednou shledal za problém. Abych nebyl jen negativní… Já tomu politicky i věcně rozumím, že potřebují najít svoji parketu, říct, že toto budou dělat jinak. Je to logické a autentické a já bych se asi choval podobně.

Ze zahraničních i tuzemských médií, odborníků i veřejnosti mám pocit, že koncertní síň je přijímána tak, že je to hotová věc. Bude postavena, získala stavební povolení. Existují podle vás momenty, které by stavbu mohly ohrozit?
Těch momentů by mohla být celá řada. Je třeba říci, že obecně za všemi velkými projekty stálo pevně a v čele politické vedení města. Projekty jsme tlačili dopředu – nejen proklamacemi, ale i konkrétními kroky. Leželi jsme ve výkresech, jednali jsme s poskytovateli financí, projektanty. To je zásadní rozdíl. Fyzicky jsme tam přinesli spoustu věcí a energie a času my. Jakkoli si nepřeju konec podobných projektů, tak musím říct, že pro jejich konec stačí hodně málo – v podstatě nic nedělat, a projekty vyšumí. Konkrétně u koncertního sálu máme již pravomocné stavební povolení, vypsanou stavební zakázku, během června by měly přijít nabídky. Věřím, že nabídkové ceny budou nižší než cena projektová. Už v první části projektu se nám podařilo vysoutěžit cenu o čtyřicet procent nižší, než byla cena projektová.

V jakých částkách se cena pohybuje?
Kompletní náklady na koncertní sál, včetně rekonstrukce domu kultury, včetně projektové dokumentace, správy stavby a mnohého dalšího, jsou vypočteny na 4,1 miliardy korun. Podstatnou část v nákladech hraje i rekonstrukce starého kulturáku. Věřím, že se můžeme dostat pod 4,1 miliardy korun. Můžu uvést příklad: první fáze projektu, tedy jenom příprava území, byla naprojektována na 180 milionů korun a vysoutěžili jsme ji za 108 milionů korun, jestli se nepletu. Ceny stavebních prací i materiálů šly poměrně razantně dolů a není důvod, aby se to neprojevilo i v nabídce stavebních firem. Toho se nebojím. Bojím se trochu vyřizování zbývajících komponent finančního mixu. Dnes už máme naspořeny vlastní peníze, máme zasmluvněnou dotaci z kraje, během několika týdnů by se měla zasmluvnit dotace z ministerstva kultury. Zbývá vyřídit poměrně významnou komponentu v rámci Just Transition Mechanism – mechanismus spravedlivé transformace, který je pro nás k dispozici v tzv. třetím pilíři. Jedná se o kombinaci zvýhodněného úvěru Evropské investiční banky a nenávratného grantu Evropské komise. Když jsem byl ve funkci primátora, tak jsme vedli několik jednání s Evropskou investiční bankou, s Evropskou komisí. Je třeba si to obchodit. Problém této komponenty je v tom, že je tam omezené časové okno, kdy jsou peníze k dispozici. Jedná se o významnou část z celkových nákladů. Grant Evropské komise činí dvacet pět procent částky úvěru. Vyplatí se tedy vzít si úvěr o něco vyšší, samozřejmě v rámci přiměřenosti k celkovým nákladům. Máme to dobře spočítané. Ještě před odchodem jsme zastupitelům předkládali tři možné modely financování koncertního sálu. Materiál byl přijat bez jakýchkoli připomínek. Beru to tak, že zastupitelé s ním byli srozuměni. Teď je to třeba jen odpracovat, to je celé. Kdybych býval zůstal na pozici primátora, tak bych plánoval cestu do Evropské investiční banky – je to třeba vyjednat a zasmluvnit.

Když už nejste primátor a vaše náměstkyně nejsou náměstkyněmi, tak už na projektu spolupracovat nesmíte?
Současnému primátorovi Honzu Dohnalovi jsem nabídnul, a nabídnu opakovaně, pomoc, kdyby potřeboval ve věci poradit. Jsem připraven spolupracovat. Jsem také členem orgánu zastupitelstva města, které zásadní dokumenty bude projednávat a schvalovat. Nějakou roli v tom ještě hrát mohu.

Zkuste se ohlédnout za těmi osmi lety a říct, na co jste hrdý, na co budete vzpomínat.
Já bych byl radši, aby mě takto hodnotil někdo jiný. Snažil jsem se do vedení města přivést principy, které jsem se naučil v předchozím životě, který jsem strávil především v podnikatelském sektoru. Snažil jsem se zavést do řízení města principy strategického plánování – například Strategický projekt Fajnova je rámcem mé bezmála devítileté činnosti. Vedle toho jsme se společně s kolegy snažili, a snad se to i dařilo, do řízení města zavést principy projektového řízení – jednotlivé projekty měly své politické lídry a sami jsme je tlačili dopředu. Nechci také opomenout, že jsme se s kolegyněmi snažili o podporu občanské společnosti, o participaci lidí. Vždycky jsem měl pocit, že Ostrava je plná upracovaných lidí, kteří se moc o veřejné věci nezajímají, až na pár výjimek. Myslím, že tato situace je dnes jiná. Přispěly k tomu různé participativní nástroje, celá řada diskuzí, besed k různým strategickým projektům města či koncepcím. Mám radost, že se povedlo uskutečnit konkrétní projekty – mám radost z Jatek, z City Campusu Ostrava, ze zahájení modernizace městské nemocnice, která byla podfinancována. Je toho víc. Za pár týdnů se otevře lávka do Dolní oblasti Vítkovic. Každý rok byly otevřené nové městské parky, což je velká zásluha kolegyně Katky Šebestové.

Kdysi jste mi řekl, že do politiky jste přicházel z byznysu s vědomím, že když na něco podáte ruku, tak to platí. Záhy jste se dozvěděl, že to tak vždycky není. Dokážete dnes po osmi a půl letech letech v politice říct, co jste se dozvěděl o politice jako takové, případně o politice v Ostravě?
To je těžká otázka. Jestli chcete přijít o iluze, tak běžte do politiky – to bych řekl jako generální heslo. V posledních týdnech mě reakce některých lidí, které jsem považoval za své spojence nebo kolegy, překvapily. Byl jsem nepochybně naivní. Podaná ruka v politice neplatí, to je třeba brát jako fakt. Zkušenosti v politice nelituju. Nechci, aby to vyznělo tak, že se lidé mají politice vyhýbat. Naopak – politika potřebuje, aby do ní chodili lidé s vizemi, a ne pouze kvůli penězům nebo proto, že nenašli uplatnění jinde. Bohužel je takových lidí všude plno. Pokud by politika nebyla atraktivní pro lidi, kteří mají zájem s něčím pohnout, tak by celá politika šla do kytek. To by bylo špatně.

Říkal jste, že vás překvapilo, kolik lidí vás podpořilo a přidalo se k vám. Vylučujete, že byste třeba v příštích komunálních volbách kandidoval, třeba s vlastním uskupením?
Já na to moc nechci odpovídat… Vy mě znáte – já jsem po každých volbách říkal, že to jsou mé poslední. Nakonec jsem kandidoval celkem třikrát. Takže když řeknu, že to vylučuju, tak mi stejně nikdo nebude věřit… Moje nastavení je takové, že těch téměř devět let v politice stačilo. Kdyby se mezi námi osmi vyklubal někdo, kdo by chtěl tu maršálskou hůl vzít do rukou, tak bych raději pomohl jemu, než abych lepil svou tvář znovu na plakáty.