Vítkovice si dobovou reportáží a unikátním videem připomínají výročí slavného titulu

Oficiální klubový web www.hc-vitkovice.cz připomíná veleúspěšnou sezonu speciálním vzpomínkovým článkem s dobovou reportáží, videem a fotografiemi.

„Hrálo se bez play off, tabulka po 44. kole byla rozhodující. Zvláštností sezony bylo zrušení remíz, každé utkání muselo mít vítěze, čili v případě nerozhodného výsledku se prodlužovalo a bylo-li potřeba, také se jely samostatné nájezdy,“ píše se na webu.

Vítěz, ať už v 60 minutách, nebo po nich, bral 2 body, poražený vždy 0, bez ohledu na to, zda se utkání rozhodlo v prodloužení nebo v nájezdech. Vítkovicím novinka sedla, z 8 prodlužovaných či nájezdových zápasů vyhráli 7. Dohromady nastříleli 211 branek, inkasovali 148.

Od úvodu sezony se Vítkovice držely vysoko a vlastně už po několika málo zápasech se vykrystalizovala dvojice, která se po celý ročník přetahovala o titul. Byly to Vítkovice a České Budějovice. Motor měl po většinu sezony navrch. Zlom ale přišel po Novém roce 1981.

„Ostravanům možná prospěl i start na prosincovém Spengler Cupu. Zahájili stíhací jízdu, která vygradovala pět kol před koncem soutěže domácím zápasem s do té doby vedoucími Budějovicemi. Před beznadějně vyprodaným OZS Josefa Kotase zvítězili nad Motorem 7:3 a bodově se na ně dotáhli. Následovaly výhry na Spartě, v Pardubicích, nad Kladnem, v Bratislavě a nad Plzní a z toho plynoucí náskok dvou bodů před Motorem před posledním kolem. K tomu jel Motor do Litvínova, Vítkovice mířily na led zachráněného Zlína. Potřebovaly vyhrát, protože bez remíz by za předpokladu výhry Budějovic v Litvínově bodová rovnost přidělila mistrovský titul Jihočechům.“

Takto popsal rozhodující utkání časopis Gól: Do města obuvi dorazil jejich autobus s ostravskou SPZ v sobotu dopoledne. Vystupovali z něho pobledlí a tiší, neobyčejně přístupní dojmům. Vypadali klidně, ale uvnitř měli nervy napnuté, že by na nich vybrnkali serenádu. Klidu nenabyli ani večer na filmové detektivce, ani dopoledne „dne D“ na ligové házené. Na nedělní oběd neměli chuť, usnout dokázali jen notoričtí spáči Neuvirth a Stránský.

Foto: www.hc-vitkovice.cz

Na led je vyprovázelo tradiční bušení do plechových reklam. Gottwaldovští diváci byli letos velkou oporou nováčka, tentokráte se však mezi ně vmísily i tři tisícovky Vítkovických. Pod stropem haly visel velký otazník. Domácí si ligu definitivně zachránili předevčírem, už jim o nic nešlo, snad budou mít pochopení pro mistrovské snažení svých moravských bratří.

Nic takového. Právě, když o nic nejde, daří se. Právě, když jde o moc, je z líbivé hry bolestná křeč. V gottwaldovské svatyni stojí Podešva. Vítkovický odchovanec i po dvou letech cítí vynucený odchod jako křivdu. Je připravený v brance padnout, dostat satisfakci. Díky jeho bravurním zákrokům má nováček v boji s největším favoritem  pětačtyřicet minut víc ze hry. Zlých třináct sekund, které dokáží budit ze snu i po letech, dvakrát rozvlní síťku za jeho zády. Potom se ještě jednou rozsvítí červené světlo a už se zdá být všechno jasné. I divákům, kteří se příznivě tváří na vývoj zápasu a zřejmě přejí hostům šťastný konec.

Vítkovice to však neuklidňuje, dál se trápí na dvě pětky a když prohrávají vhazování před Šindelem (jako už letos tolikrát…), znovu mají o výsledek obavy. Střídačka téměř kmitá neviditelnými vibracemi rozechvělých kolen. Před třemi minutami zvítězily Budějovice v Litvínově, rovnost bodů zmaří vysněný titul! Na ledě se střídají už jen tři obránci, zbývající jsou psychicky grogy. Půldruhé minuty před koncem zápasu, posledního kola i celého ligového ročníku odvolává trenér Volf brankáře. Říká se, že kdo je dobrý, má nárok na štěstí. Tím štěstím je kotouč odrážející se přímo na hůl spoluhráče. Jeho cesta do prázdné branky fascinuje devět tisíc párů očí…

Foto: www.hc-vitkovice.cz

To je také konec velkého hokeje a začátek velké slávy. Vítkovičtí zvedají ruce nad hlavu a na bílém gottwaldovském ledě dělají gumové šmouhy podpatky stovek vítkovických příznivců. Chvíli to trvá, než si mohou soupeři podat ruce a navzájem si poblahopřát. Morava si letos připsala do hokejové kroniky dva úspěchy.

V kabině není slyšet vlastního slova. Franta Černík vytahuje zpod lavice bednu šampaňského, které koupil za vlastní. Ostatní neměli před zápasem odvahu ani tipovat. Kapitán Jarda Lyčka se nestydí, že brečí na plné pecky.

„Cestou z Bratislavy jsem tvrdil, že to byl nejtěžší zápas mé kariéry. Tento byl ale desetkrát těžší…“ Trenér Honza Soukup je stejně unavený jako hráči: „Co se dalo dělat, museli jsme vsadit jen na útok. Hráli jsme vabank…“ Brankář Jaromír Šindel kroutí hlavou: „Po vánocích jsem už ani nedoufal. Dnes jsem před zápasem ani nespal, ale věřil, že vyhrajeme s nulou…“