V republice přibývá případů legionelly, jaké jsou příznaky?
Voda z nádrží a trubek, nebulizátorů, sprch, ale také z klimatizací, vířivek a zvlhčovačů vzduchu – všude tam, kde voda stagnuje a poté se „tříští“ při kontaktu s člověkem, může být potenciálním zdrojem onemocnění legionářskou nemocí nebo její mírnější formou – pontiackou horečkou. Během prázdnin těchto záchytů v laboratořích AGEL přibylo.
„Od začátku prázdnin jsme v laboratoři AGEL v Ostravě měli jeden případ u pacienta z Třinecka, kde jsme prokázali v moči antigen specifický pro Legionella pneumophilla . V Novém Jičíně bylo případů pět,“ říká vedoucí laboratoře klinické mikrobiologie AGEL v Ostravě-Vítkovicích Hana Bílková Fránková. Na střední Moravě je záchytů ještě více – celkem 14 od začátku roku, z toho osm přibylo jen během prázdnin.
„Onemocnění má dvě formy – mírnou, která vypadá jako běžné respirační onemocnění a většinou odezní samo i bez antibiotik, nazývá se pontiacká horečka, ale pokud není provedeno vyšetření na původce, ani se to nedozvíme, říká primářka Laboratoře lékařské mikrobiologie Nemocnice AGEL Prostějov Ivana Kohnová. „Když ale člověk onemocní druhou, vážnější formou, takzvanou legionářskou nemocí, pak může jít často i o život. Zvláště ohroženi jsou oslabení pacienti, jako senioři, lidé s dalšími onemocněními, kuřáci, alkoholici, ale, bohužel, někdy i primárně zdraví jedinci,“ dodává lékařka.
Legionelóza se nemusí projevit jen jako zápal plic, příznaky se mohou podobat i jiným onemocněním, člověk může mít například celkovou slabost, horečky, průjmy. Nevyzpytatelnost spočívá v tom, že pokud není na onemocnění pomýšleno nebo pokud není jasná anamnéza, nemusí být diagnóza provedena včas nebo vůbec.
„Jsem toho názoru, že nejen v České republice, ale obecně i v jiných zemích, je toto onemocnění poddiagnostikováno. Lékaři v terénu totiž vyšetření na legionellu běžně u pacientů neprovádějí, takže onemocnění uniká pozornosti. A pokud do terapie použijí antibiotika, která ve svém spektru legionellu mají, pak může být onemocnění vyléčeno, aniž bylo diagnostikováno. V republice bývá hlášeno přibližně kolem 150 případů ročně, některé evropské země mají záchyt daleko vyšší – i 1500 případů,“ dodává Ivana Kohnová. „Na onemocnění se především musí myslet, zvláště u predisponovaných jedinců s jasnými klinickými a laboratorními nálezy a zejména při uváděných anamnestických údajích, jako cestovní anamnéza, skleníky či odstátá voda používaná pro sprchování.
Diagnostiku je možné provést v laboratořích ještě tentýž den pomocí průkazu antigenu legionelly z moči, je to takzvaná rychlá diagnostika, nicméně zlatým standardem zůstává kultivace sputa s požadavkem na kultivaci legionelly. Dalším možným testem je průkaz pomocí PCR ze sputa nebo laváže z DCD, což se většinou provádí u hospitalizovaných pacientů. „Průkaz protilátek pro diagnózu akutního onemocnění nemá smysl. Pokud je plně rozvinuto onemocnění s klinickými projevy, je důležité včas nasadit antibiotika nebo jejich kombinaci a pátrat po zdroji, abychom zabránili dalším onemocněním. To totiž podléhá hlášení na KHS,“ říká primářka Kohnová.
„V našich laboratořích standardně provádíme kompletní mozaiku diagnostických testů, včetně molekulárně biologických – PCR metod,“ dodává vedoucí laboratoře klinické mikrobiologie AGEL v Ostravě-Vítkovicích Hana Bílková Fránková.
