The Little Gym Ostrava, aneb Vyrůstat nás baví!
David Šperling je vzděláním lékař a již čtvrtým rokem vede pobočku The Little Gym v Ostravě, tedy unikátního pohybového centra pro děti i jejich rodiče.
Kdy a kde vznikla tato franšíza?
Vznikla v roce 1976 ve Spojených státech. Dnes je po celém světě zhruba tři sta padesát poboček. V roce 2015 jsme v Ostravě otevřeli teprve druhou pobočku v České republice. První byla otevřena v Praze. V současné době jsou v České republice pobočky čtyři – dvě v Praze, jedna v Brně a jedna tedy v Ostravě.
Jaké je základní motto The Little Gym?
Základním mottem je slogan: Vyrůstat nás baví. V programech plných pohybu, gymnastických cvičení, hudby a zábavy se děti mnohému naučí, poznají nové kamarády i upevní svoji sebedůvěru.
Jedná se vždy o cvičení dětí zároveň s rodiči?
Děti jsou rozděleny do věkových kategorií. Základní dělení je na dvě hlavní věkové kategorie a to od deseti měsíců do tří let, pak od tří do dvanácti let. Lekce první skupiny probíhají v dopoledních hodinách (kdy maminky jsou s dětmi doma na mateřské dovolené), cvičí zároveň rodič i dítě v tělocvičně pod vedením instruktora, který je navádí k tomu, jak správně dopomáhat dítěti, aby jeho psychomotorický vývoj probíhal co nejplynuleji. Lekce druhé skupiny probíhají odpoledne, děti jsou rozdělené do skupin a cvičí samy pod vedením instruktorů. Rodiče většinou zůstávají v lobby a dívají se na to, co se uvnitř děje – je to taková televize přes sklo (smích).
Boom fitness center a podobných zařízení pro dospělé je u nás už dlouho. Jako laika mě trošku zaráží, že podobných zařízení pro děti, jako je to vaše, je tady tak málo.
Možná se na cvičení dětí bral větší ohled v zahraničí, ale u nás jsme k tomu přišli trochu později. Mě to velmi zaujalo! Rozhodl jsem se The Little Gym v Ostravě otevřít hlavně proto že cvičení je nesoutěžního charakteru – důležité je, aby se u učení nových věcí děti bavily, utvořily si k pohybu vztah a těšily se k nám. Není to o závodění, kdo se něco naučí první. Tady se to naučí všichni! Nejedná se o jednostrannou sportovní aktivitu do kterých dneska často rodiče své děti tlačí (ať už je to tenis, hokej, lyžování) ale o vybudování dobrého fyzického základu do budoucna pro všechny další sporty. U nás děti získají základní pohybovou průpravu, naučí se udělat kotoul, stojku, výmyk. Naučí se prostě běžnou pohybovou dovednost, kterou pak upotřebí obecně ve všech sportech.
Kdo jsou instruktoři, kteří tady pracují?
Máme tady instruktory natrvalo a máme také instruktory z řad studentů – částečně jsou to studenti vysokých škol tělovýchovného zaměření, není to ale vždy nezbytné. Nejklíčovější je pro nás láska k práci s dětmi. Když mají lidé základní pohybové nadání, tak se všechno zvládnou doučit – ale vztah k dětem se moc doučit nedá. Z mého pohledu je tento vztah klíčový, aby byl instruktor úspěšný. Jde o vytvoření atmosféry, ale také důvěry ve vztahu k dětem a o tom vědět, jak s dětmi fungovat.
Říkal jste, že jste původní profesí lékař. Máte při vedení centra čas se účastnit cvičení i aktivně?
Já jsem spíše takový mozek centra, taková holka pro všechno (smích).
Jsou podmínky pro otevření franšízy náročné? Zavzpomínejte, prosím, na onu dobu před čtyřmi lety.
Otevření centra předcházely v podstatě dva roky jednání, diskuzí, příprav s master franšízory z Prahy. Pak jsem se rozhodl, že do toho půjdeme. Musím říct, že spolupráce s pražskou centrálou je na velice dobré úrovni a stále funguje. Náročné to ale rozhodně bylo – ať už technicky, finančně. Dnes jsme ale už ve stádiu, kdy k nám týdně chodí cvičit zhruba dvě stě padesát dětí, a začíná se to dostávat někam, kam jsem si to představoval, že bychom se dostat mohli.
Co v této budově nedaleko centra Ostravy, ve Švabinského ulici, bylo dříve?
Je to budova ze čtyřicátých let minulého století, kdysi zde sídlilo vedení Benziny. Budova byla rekonstruována už s vizí, že tady bude tento provoz. Od začátku se to už připravovalo na to, abychom prostor maximálně využili.
Vše zjevně směřovalo k tomu, aby tady nejvíce prostoru získala tělocvična.
Ano, přesně tak. Franšíza má samozřejmě své základní parametry, které jsme museli dodržet. Ty samozřejmě splňujeme.
Jaké byly vaše začátky?
Začátky byly těžké. První rok jsme měli pouze třicet, čtyřicet, padesát dětí a pomalu jsme se rozrůstali. Podstatné pro mě je, že se počet dětí stále zvyšuje. Samozřejmě se začátkem semestru, školního roku, nějaké děti ubudou, pak zase přibudou. V dnešní době již máme efekt sněhové koule – chodí k nám hodně dětí na doporučení od našich členů, což je pro nás nejlepší reklama.
