Pořád ještě zaujímáme postoje, místo abychom stáli

Příběh „básníka s kytarou“, autora nesmrtelných písní jako „Bratříčku, zavírej vrátka“, ale i ostrých politických komentářů, byl úzce spjat také se severní Moravou a Ostravou.

Karel Kryl se narodil 12. dubna 1944 v Kroměříži, ale jeho rodina pochází z Nového Jičína, kde již v roce 1909 spoluzakládala knihtiskařskou firmu Kryl a Scotti.

Po záboru Sudet a přestěhování do Kroměříže v roce 1938 Krylův dědeček tiskárnu obnovil a provozoval až do znárodnění, respektive rozmlácení komunisty, v roce 1950.

Do Nového Jičína se Krylovi vrátili v roce 1957. Karel Kryl tam o rok později dokončil osmou třídu základní školy. Sever Moravy následně vyměnil za sever Čech, v Bechyni chodil na keramickou školu a pak pracoval v Teplicích.

Ve druhé polovině 60. let se opět vrátil do Nového Jičína, kde žil u svých rodičů. Zároveň působil jako spolupracovník ostravského rozhlasu, ve kterém nahrál písně debutového alba Bratříčku, zavírej vrátka (1969).

Následovalo dvacet emigrantských let strávených v Německu, kde pracoval pro rádio Svobodná Evropa. Návrat do vlasti přišel 30. listopadu 1989, kdy v Novém Jičíně pochoval maminku.

Sametovou revoluci a krátkou euforii záhy nahradilo vystřízlivění. Na rozdíl od mnoha jiných byl totiž Karel Kryl přesvědčen o tom, že jeho protestsongy a názory mohou být platné i v nových poměrech.

„Moc si nepískejme. Veškeré věci se mohou opakovat a dokonce i v demokracii, nebo demokratuře, která by mohla nastat,“ uvedl v jednom z dobových rozhovorů s dovětkem, že demokracii je třeba „hlídat“.

Zklamání z polistopadového vývoje v Československu a později Česku vyjádřil mimo jiné v písni Demokracie z roku 1993.

Platná je dodnes. Vždyť i po 25 letech v naší zemi vládnou „partaje“, z jejichž politiky a rétoriky občas mrazí. Pořád se drží toho, že jsou tady pro „všechny“ a co je nejhorší, občanům donekonečna tvrdí, že se o ně postarají lépe, než se dovedou postarat občané sami.

I proto musím na závěr konstatovat, že pořád ještě „zaujímáme postoje, místo abychom stáli“, Karle Kryle. Tak nám tam nahoře držte palce, ať se v naší demokracii učíme stát co nejrovněji!