My jsme Baník! Jak se zrodil slavný postup přes SSC Neapol do čtvrtfinále poháru UEFA
Rok oslav stoletého výroční od založení fotbalového Baníku se chýlí ke konci. Pojďme si ale připomenout jedenáct nejslavnějších chvilek z historie slezskoostravského klubu!
Zavzpomínejme společně na vpravdě historické okamžiky z knihy Tomáše Šiřiny, kterou vydalo vydavatelství Albatros pod názvem My jsme Baník!
SSC Neapol – Baník Ostrava 0:2 (0:0)
Branky: 80. Albrecht, 82. Kolečko. Rozhodčí Limona (Rum.), 55 000 diváků
Sestava Baníku: Michálik – Mochel (57. Vojkůvka), Huml, Vojáček, Rygel – Knapp, Slaný, Mička – Kolečko, Klement, Albrecht; trenér: Tomáš Pospíchal
Sestava Neapole: Carmignani – La Palma, Pogliana, Bruscolotti, Burgnich – Orlandini, Juliano – Cané, Massa (52. Ferradini), Braglia, Clerici
Bylo 27. listopadu 1974 a hrálo se 3. kolo Poháru UEFA v Neapoli, na Stadio San Paolo.
„Odchytal jsem v té době pár dobrých zápasů na evropské půdě, v Neapoli se mi dařilo, to je fakt, ale bez toho, aby skvěle fungovala obrana, by brankář nesvedl vůbec nic,“ hodnotil po letech se svou přirozenou skromností zápas z Neapole Pavol Michálik
Představa, že by dnes kterékoliv české mužstvo vyřadilo SSC Neapol, je poměrně divoká. A povedlo se to Baníku hlavně díky legendárnímu zápasu na Apeninském poloostrově. Naposledy při smutné příležitosti smrti Diega Maradony si museli fotbaloví fanoušci uvědomit, co pro obyvatele Neapole a širokého okolí fotbal znamená.
Do ochozů stadionu San Paolo se dokázalo vměstnat 87 500 diváků a na domácí ligu bývalo zpravidla vyprodáno. Klub před sezonou prodal 62 000 permanentních vstupenek, měl největší zázemí fanoušků v zemi.
Neapolští tifosi patřili k nejhlučnějším v celé Itálii a pyrotechnikou se na domácích utkáních nešetřilo. Ne nadarmo odděloval hrací plochu od hlediště hluboký a široký příkop a zídka s kovovými hroty, východ z podzemí byl chráněn vysokým drátěným plotem. „No s něčím takovým jsme se v životě nesetkali, to byli fanatici. Bylo nám všelijak, když jsme vlezli na hřiště,“ kroutí i po letech udiveně hlavou hrdina zápasu Michálik.
Neapol nechtěla ponechat nic náhodě a od úvodního hvizdu sevřela Baník do kleští. Ostravané se většinou bránili a jen občas se rychlým výpadem dostali z obklíčení. Bleděmodří se snažili ostravskou obranu rozvrátit sólovými průniky, střelami uvnitř i vně pokutového území, technickými pokusy, ale defenziva Ostravských odolávala.
Pro zajímavost – poměr rohových kopů byl 18 : 5 pro domácí... Vynikající zápas hráli Vojáček s Humlem a v bráně doslova čaroval Pavol Michálik, který přiváděl domácí k zoufalství.
Krátce před přestávkou unikl Luboš Knapp, byl v pokutovém území zezadu sražen, ale rumunský sudí tomu nevěnoval pozornost. Tendenční výkon rozhodčího se nelíbil ani delegátovi utkání, ten měl z čestné lóže telefonické spojení se soudcovskou kabinou a nekorektnímu Limonovi o přestávce zle vyčinil.
Rumun se ve druhém dějství polepšil a Baníku se přece jen dýchalo lépe. Po hodině hry se z ochozů začíná ozývat pískot nespokojených tifosi. Neapol nadále vytrvale útočí, ale ostravská obrana v čeles famózním brankářem Michálikem odolává.
„Už je to dávno, úplně přesně si to nepamatuju, ale vím, že jsme se drželi jenom tak tak. Oni byli individuálně opravdu skvělí, pohybliví technici, ale mně se dařilo. Šli už třeba sami na branku, já jsem to vždycky nějak chytil,“ vzpomínal slavný gólman sedmdesátých a osmdesátých let.
V závěrečné desetiminutovce zasadil Baník favoritovi zdrcující úder. V 81. minutě pronikl středem hřiště Knapp, z hranice pokutového území vystřelil, brankář Carmignani střelu vyrazil a dobíhající Milan Albrecht uklidil placírkou míč do sítě – 0:1.
Domácí se ještě nevzpamatovali ze šoku a za dvě minuty je to 0:2. To se po akci Slaného bombou z hranice pokutového území trefil Josef Kolečko! Domácí gólman ani nestačil zvednout ruce.
Z ochozů začínají na hrací plochu dopadat shnilá rajčata a pomeranče a utkání se dohrává za mrtvolného ticha šokovaných tribun.„Náš první gól je úplně rozhodil, vůbec něco takového nečekali. Domácí byli přesvědčení, že je jen otázkou času, kdy rozhodnou. A ono to dopadlo naopak. Než začali vnímat, dali jsme druhý gól. Ale o tom, jaký měli tým, jsme se přesvědčili pak na domácí půdě. Tak tak jsme s nimi remizovali a postoupili. Byl to velký úspěch, asi jeden z největších v mé kariéře,“ usmíval se Michálik, který má s Baníkem čtyři tituly – tři jako hráč a poslední jako jeden z trenérů v památném roce 2004.
Před stadionem čekalo hodinu po utkání opět několik stovek diváků. Policie měla obavy, ale neapolští tifosi napravili pověst neobjektivního publika a odměnili ostravské fotbalisty při odjezdu uznalým potleskem. Frustrované hostitele však rozladila porážka natolik, že zapomněli na zdvořilost a s Baníkem se nepřišli ani rozloučit...
Odvetu na Bazalech 11. prosince 1974 sledovalo 17 tisíc diváků. Neapol hrála výborně a těsně před přestávkou se ujala vedení. O postupu týmu trenéra Pospíchala rozhodl skvělý výkon ve druhé půli a v 78. minutě vyrovnávací gól Petra Slaného.
Baník tedy slavil historický postup do čtvrtfinále Poháru UEFA a tam čekal soupeř nejsilnější – Borussia Mönchengladbach s řadou německých mistrů světa z roku 1974 v sestavě.