Dnes je Zelený čtvrtek: ukliďte, nic z domu nepůjčujte a nehádejte se

Abychom kvůli tomu nezačali pomalu zapomínat, o čem Velikonoce vůbec jsou, oslovili jsme muzejní badatele Jiřinu a Jaromíra Poláškovy z Frýdku-Místku, kteří dobře vědí, jak vypadaly tyto nejvýznamnější křesťanské svátky dříve, zejména v dobách našich babiček, dědečků, prababiček a pradědečků.

Dnes nám manželé Poláškovi popíšou, jak vypadal kdysi Zelený čtvrtek, který někteří lidé v posledních letech znají hlavně proto, že některé pivovary začaly tento den uctívat navařením velikonočního piva zelené barvy.

Opratě zvonů se zavazují a ty odlétají do Říma

Na Zelený čtvrtek se konala poslední večeře Páně. Dle křesťanské tradice se jedná o pátý den Svatého týdne a předvečer velikonočního tridua. V tento den má každý zajít do kostela a přistoupit k oltáři. Začíná přísný půst, mše svatá v bílých paramentech představuje poslední večeři Páně.

Při zpěvu Gloria při večerní mši svaté zazní hlahol všech zvonů ve věžích chrámu, poté zvonění umlká až do Bílé soboty do Gloria Velikonoční vigilie. Opratě zvonů se zavazují a zvony podle tradice odlétají do Říma.

Zapovězený zvuk zvonů a zvonků je nahrazen dřevěnými řehtačkami a klapačkami. Tento den byl dnem odpuštění. Rodiny se modlily a všichni se ráno omyli rosou, která bránila onemocnění šíje a dalším nemocem. V tento den se uklízelo stavení a smetí se mělo zanést na křižovatky cest, aby se v domech nedržely blechy, švábi a štěnice.

Med ochrání před hady

Když se na Zelený čtvrtek zavazují zvony, tu se má třást se stromy v zahradě, aby se do ovoce nedali „chroboci“. Kdo pojí trošku medu, toho neuštkne had. Až do úterka po Veliké noci nesmělo se prát za pomocí pístu, ženy mohly máchat prádlo jedině v rukou.

Také se v tuto dobu nesmělo hýbat se zemí, orat ani jiné polní práce nebyly přípustné. Každý má pojíst něco zeleného – zelí s mladými kopřivami, salát z „jiskerek“, tedy sedmikrásek, nověji se jí například špenát.

Ve Frýdku kluci na Zelený čtvrtek kolem farního kostela honili Jidáše, tento zvyk byl velmi rozšířen v Čechách a v některých vsích se dodnes dodržuje. Z původního náboženského obřadu se vyvinula dětská zábava, s popěvky namířenými proti Jidáši a židům, kteří ukřižovali Krista Pána.

Při obřadu kolem oltáře stáli mladí, desetiletí až dvanáctiletí hoši a jak kněz obřad započal, jeden z nich zprudka vyběhl ven a ostatní se za ním hrnuli s řehtačkami a klepačkami a při tom zpívali: „My Jidáše honíme, klekání zvoníme a při tom se modlíme.“

Řehtání ráno, odpoledne a večer. A druhý den nanovo

Na Zelený čtvrtek se také chodilo řehtat a klapat po vsi nebo městečku, zpravidla už ve 4.30 hodiny ráno, znovu potom ve 14 hodin odpoledne a pak v podvečer v 17 hodin, kdy se vybíralo po domech. Původně řehtači spali společně s Ježíšem a hlídali ho.

V sobotu se zase řehtalo zase a to ve 4.30 hodin ráno a v 10 hodin dopoledne, kdy se chodily vybírat vajíčka a drobné peníze. K tomu se zpívala modlitba: „Nevinného mučení a smrt Krista Pána rozvazujme v libosti každá duše věrná, která jest to od zlého račiž postoupiti. Pro člověka hříšného chci tě vykoupiti…“

Na Zelený čtvrtek nepůjčujte nic z domu a nehádejte se

A jedno upozornění: Na Zelený čtvrtek se nemá nic půjčovat z domu a také byste se neměli s nikým hádat. Odměnou se vám pak budou všechny hádky vyhýbat a peníze si k vám samy najdou cestu.

A jaké se dochovaly k tomuto dni v kraji pranostiky? Je-li Zelený čtvrtek bílý, tak je léto teplé. Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!

Který hospodář před rozedněním zatřese stromy na zahradě, tomu se urodí mnoho ovoce. Pokud některý zvon na Zelený čtvrtek neodlétne do Říma, přinese to obci neštěstí.

V následujícím dalším díle seriálu nám manželé Jiřina a Jaromír Poláškovi popíší, jaké zvyky se dodržovaly v Beskydech a okolí na Velký pátek