ArcelorMittal musí v Ostravě investovat do ekologie více než jinde, říká Tapas Rajderkar

Pane řediteli, jste ve vedení huti už 4 roky – to je v Česku období, na jaké jsou voleni poslanci. Můžete tedy říci, z čeho máte za tu dobu největší radost?

Společně se nám podařilo dosáhnout mnoha pozitivních věcí. I přesto, že je situace v ocelářském sektoru a na trhu od krize v roce 2009 stále nestabilní, daří se nám jet naplno. To, že jsme krizové období dobře zvládli, nás posílilo. Před dvěma lety jsme díky dosavadním výsledkům v ekologizaci podniku měli poprvé v historii možnost získat evropské dotace na další nadstandardní ekologizaci a zrealizovat největší počet ekologických projektů v historii huti: letos stavíme a uvedeme do provozu 14 projektů v hodnotě 3 miliard korun, díky kterým se zařadíme mezi nejčistší integrované hutě na světě. A řadu měsíců jsme se připravovali také na nekuřácký režim, který jsme zavedli v září tohoto roku.

Co se vám naopak nepovedlo podle vašich představ?

Nejvíce mne mrzí věci, které významně ovlivňují náš podnik a které zároveň nejsme schopni sebelepší prací ovlivnit – myslím tím například to, abychom v Ostravě měli stejné startovní pozice jako podobné podniky ve zbytku Evropy nebo ve světě. Za všechny překážky bych jmenoval neskutečně vysoké poplatky za obnovitelné zdroje energií, které musíme hradit, neúčinnou ochranu trhu před levným dovozem z Číny nebo nová budoucí pravidla emisních povolenek pro tzv. carbon-leakage odvětví, která nezohledňují fakt, že ocel v podobě finálních výrobků úspěšně snižuje CO2 v jiných odvětvích při aplikaci.

Když jste nastoupil do funkce ředitele, zrovna probíhalo spouštění filtrů na aglomeraci, před nedávnem jste spustili ekologické akce za 4,5 miliardy korun… Bylo náročné takovou investici obhájit, připravit a realizovat?

Filtr na severní části aglomerace, což byla investice v hodnotě 1 miliardy korun, se instaloval v době dozvuků světové ekonomické krize. A i když byly trh a budoucnost nejisté, tuto obrovskou investici jsme zrealizovali. Současná řada projektů vyžadovala velkou přípravu, protože jsme si mohli sáhnout na velmi zajímavé evropské dotace. Ty jsme získali díky tomu, že jsme už čtyři roky v předstihu splňovali evropskou ekologickou legislativu, která bude závazná od března 2016, a že všechny nové projekty jdou nad rámec této budoucí legislativy. Je potřeba si ale uvědomit, že kromě snížení vlivu na životní prostředí na nejnižší možnou míru takovéto technologie nepřinášejí podniku nic, z čeho by těžil, a jsou to jen náklady navíc v podobě počáteční investice, energií, aditiv, údržby a oprav, které se ročně pohybují v desítkách až stovkách milionů korun.

Je složité vysvětlovat vedení korporátu, že je třeba zde investovat tolik peněz do ekologických opatření?

Situace v Moravskoslezském kraji je z hlediska kvality ovzduší komplikovaná: kromě toho, že je region průmyslovým centrem země, je zde také podle posledního sčítání lidu nejhustší síť lokálních topenišť na kilometr čtvereční, hustá doprava a významnou roli zde sehrávají i dálkový přenos škodlivin a geografické podmínky. Ačkoli zdejší průmysl plní jedny z nejpřísnějších podmínek pro výrobu z pohledu ekologie v Evropě, přesto se kvalita ovzduší mnoho nezlepšila. Je tedy zapotřebí udělat více, než by stačilo jinde, toho jsme si vědomi a vedení skupiny tuto situaci chápe. A proto také dobrovolně provádíme investice, které jsou nad rámec toho, co nám stanovuje zákon. Tím se dostaneme na technologické maximum, tedy na nejnižší možnou úroveň vlivu na životní prostředí, které je při současné výrobě možno dosáhnout. Pokud by ale břemeno snižování vlivu na životní prostředí leželo jen na nás, potažmo na průmyslových podnicích, nedosáhneme zlepšení situace, jak se již ukázalo. My jsme například od roku 2003 snížili emise prachu o 70 procent, ale na kvalitě ovzduší v našem bezprostředním okolí se to ani trochu neprojevilo. Proto je nutné, aby opatření byla komplexní a netýkala se jen jedné skupiny.

Prosákly zprávy, že by se v příštích letech měla v Ostravě v areálu Mittalu stavět nová ocelárna. To by byla obří investice – 30 let se v Evropě ocelárna nepostavila… Můžete prosím prozradit alespoň obrysy této investice?

V tuto chvíli probíhá rozhodování o investici, takže ji ani nemohu blíže komentovat. Pokud bychom tuto investici získali, znamenala by pro nás a pro Ostravu jistotu výroby oceli a zachování pracovních míst na dalších několik desítek let.

Jedno z opatření, které jste v huti zavedl, byl zákaz kouření. Jak se vám toto opatření zavádělo? Jaké byly a jsou ohlasy?

K nekuřáckému režimu jsme směřovali několik let. A motivem bylo a je chránit naše pracovníky, kuřáky i nekuřáky, před prokazatelně škodlivými účinky cigaret. Na vlastní kůži jsem už kdysi pocítil pozitivní důsledky svého rozhodnutí přestat kouřit, ale zároveň z osobní zkušenosti vím, že zbavit se tohoto zlozvyku je velmi náročné. Proto se nejednalo o rozhodnutí ze dne na den, ale o pečlivou dlouhodobou přípravu. Už před třemi lety jsme kouření omezili pouze na vyhrazená místa ve venkovních prostorech a nabízeli zájemcům odvykací léčbu za velmi výhodných podmínek. Vloni, s ročním předstihem, jsme pak oznámili cíl stát se do roka úplně nekuřáckou společností. Ale zaměstnance jsme v tom nenechali a všem dali možnost absolvovat odvykací léčbu pod odborným lékařským dohledem, kterou mohli mít v případě úspěchu úplně zdarma a o které od odborníků víme, že je desetkrát účinnější než jenom tlumení abstinenčních příznaků léky. Léčbu podstoupilo zhruba sto zaměstnanců, v několika případech dokonce i manželské dvojice, a pro desítky dalších bylo budoucí nekuřácké pracoviště motivací k tomu, skoncovat s kouřením i bez odvykací léčby. Od nich máme pozitivní ohlasy, nemohou si vynachválit nejen viditelné zlepšení zdravotního stavu i fyzické kondice, ale i významnou ekonomickou úsporu. I ti, kteří nedokázali nebo nechtěli přestat, se na 8 hodin denně stávají nekuřáky. I toto má smysl, protože u nich pravděpodobně klesne počet vykouřených cigaret a každá nevykouřená cigareta je úspěch!

Prosazujete řadu akcí v rámci společenské odpovědnosti – které považujete za zásadní a co chystáte do budoucna?

Náš program společenské odpovědnosti je rozdělen do několika hlavních oblastí, které v Moravskoslezském kraji podporujeme. Jedná se o neziskový sektor, významné kulturní akce a technické vzdělávání. I když je naše podpora nejvíce viditelná na akcích typu Colours of Ostrava, já osobně si zvlášť cením například také zaměstnaneckých grantů, kdy se naši pracovníci angažují v dobročinných organizacích a získávají pro ně každoročně od firmy finanční podporu na konkrétní projekty. Zde se jedná o desítky drobných pomocí, které nejsou významné svou publicitou, ale které jsou i bez toho silnými příběhy.

Před příchodem do Ostravy jste působil v Lucemburku – můžete porovnat obě města? Atmosférou, životními podmínkami?

Lucemburk je hodnocen jako jedno z nepříjemnějších míst pro život. Oproti tomu Ostravu předchází jiná pověst. Já jsem do Ostravy jezdil už dříve rámci svého pracovního působení, takže jsem věděl, že si svou nepříliš lichotivou pověst nezaslouží. Ostrava a celý zdejší kraj jsou velmi rozmanité – od průmyslových oblastí až po nádherné hory. Výhodou jsou technicky nadaní lidé, kteří se nebojí práce. Zdejší obyvatelé jsou přímí, zprvu sice ne příliš otevření, ale jakmile se více poznáte, tak jsou velmi přátelští. Navíc se Ostrava může pochlubit kulturou na vysoké úrovni, která se může směle srovnávat s evropskými kulturními centry. Žiji zde od října 2011, takže nedávno jsem zde dovršil 4 roky, to je nejdéle ze všech generálních ředitelů od privatizace huti. To už, myslím, svědčí o jakési vzájemné náklonnosti.

Bydlíte v Ostravě s manželkou – co děláte ve volných chvílích, čím se bavíte, jaká místa rádi navštěvujete?

Volných chvil nemám mnoho, ale máme rádi hudbu, takže občas navštívíme nějaký koncert, kde nebývá na překážku, že nemluvíme česky… V létě si nenecháme ujít ani jeden den z festivalu Colours of Ostrava, ten mě úplně nadchl. Rádi se procházíme v Beskydech a také cestujeme po městech, která ještě neznáme.